Mihambo.

3. srpna 2021

Mihambo.

V roce 2016, na olympijských hrách v Riu, skončila německá dálkařka Mihambová čtvrtá s výkonem 695 cm. Tedy těsně pod stupni vítězů. O pět let později přidala atletka z Heidelbergu pět centimetrů, zřejmě za každý uplynulý rok jeden, a v Tokiu, na třicátých druhých hrách (z nichž troje se nekonaly) skočila do vzdálenosti 700 cm. Bylo to posledním pokusem v soutěži a vzdálenost sedmi metrů znamenala pro Němku zlatou olympijskou medaili. Mihambová je již řadu let stálicí mezi dálkařkami, ale asi bych si její jméno nevryl do paměti nebýt Mistrovství Evropy v atletice 2018, které měla na programu Česká televize. Tehdejší přenosy komentoval Michal Dusík, se kterým jsem se seznámil při spolupráci na komentování curlingu, a známe se také ze společného působení na zimní olympiádě v Soči 2014. Michalův projev mám rád, vysoko hodnotím jeho zasvěcený komentář plný dat a zajímavostí a oceňuji jeho občasný jemný humor, nikdy nezacházející nepřiměřeně daleko. Sledoval jsem přenos trochu nepozorně a v jednom okamžiku jsem zbystřil. Co to ten Michal vypráví za bludy? Proč by na evropském šampionátu startovala reprezentantka asijské země? Když už po několikáté zopakoval, že se k pokusu chystá Malajka, nedalo mi to a mrknul jsem na grafiku. Zmíněnou atletkou byla, pro mě tehdy neznámá Malaika Mihambo z Německa. Dodnes nevím, jestli to zdůrazňování křestního jména nebyla zase jen Michalova jemná poťouchlost. Ale od té doby patří Malaika Mihambová k mým oblíbeným sportovkyním a zlato z letošního Tokia jí upřímně přeju.

 

foto: červen 2020 (womenfitness.net)

«»


 

A nepoklekneme!

17. června 2021

A nepoklekneme!

Česká fotbalová reprezentace prostě nepoklekne a nepoklekne. Zdá se to trochu jako dětská tvrdohlavost a vzdor. Jako když malé děcko leží na podlaze, kope nožičkama a do omrzení křičí „já nechci, já nechci“. Tlak okolí je nemalý, byť se trochu drolí a objevuje se čím dál více kritiků a odmítačů tohoto gesta. Existuje mnoho způsobů jak vyjádřit respekt, úctu, obdiv, podporu nebo prostou zdvořilost a stejně tak je mnoho různých okamžiků, při kterých je správné respekt projevit. Fotbal se před lety chopil příležitosti ukázat světu, že má i jinou viditelnou stránku své existence než jen krásné góly, špičkové sportovní výkony, hádání se s rozhodčími, předstírání zranění nebo domáhání se pokutových kopů, ač k faulu nedošlo. Fotbal se vymezil proti rasovému útlaku, zneužívání barvy pleti pro urážky a osočení a vůbec proti čemukoli, co zakládá nerovný pohled na lidi různých ras. To je jistě chvályhodné. S vědomím toho, že dříve či později mohou některé symbolické vzkazy fotbalové fanoušky názorově rozdělit. Rovnost mezi rasami je v kulturním prostředí samozřejmost, na druhou stranu zneužití etnicity pro rychlý odsudek je lákavé, a v davu, na tribuně či ve skrumáži velmi oblíbené. Fotbal je tak trochu odrazem stavu společnosti, ve které žijeme. Soupeření, rivalita, souboje. Hraje se podle pravidel - tedy většinou. Výsledek někdy ovlivní rozhodčí, občas hraje roli štěstí, sem tam smůla. Majorita hráčů, rozhodčích, trenérů a členů realizačních týmů jsou fajn lidi, kteří vědí, jak daleko můžou zajít, aby to nebylo nefér. Ale pár procent jsou darebáci, lumpové, provokatéři a přítěž. Dělají fotbalu medvědí službu. A klidně klečí, když je to pro ně výhodné. Proto se mi líbí, že se čeští fotbalisté hromadnému, dlouhodobému a poněkud vyprázdněnému gestu vzpírají a hledají jiný způsob jak se s problematikou vypořádat. Prostě hrají fotbal.

«»


 

Sport a politika.

23. května 2021

Sport a politika.

„Sport a politika k sobě nepatří.“ Oblíbená floskule, používaná podle potřeby kýmkoli, kdo chce lacino nabrat politické body a naklonit si přízeň sportovců. Netřeba zdůrazňovat, že pravý opak je pravdou, protože politika prostě prolíná úplně vším. Sportovní klání, světové šampionáty a především příprava a pořádání velkých sportovních podniků má nezpochybnitelný politický rozměr. Historie potvrzuje zneužití olympijských her pro propagandistické účely nacistickým Německem (OH 1936, Berlín), politika zanechala stopu v podobě teroristického činu v průběhu mnichovské olympiády (1972), v paměti starších fanoušků sportu je uložena přetahovaná z let 1980 (Moskva) a 1984 (Los Angeles), která z pořadatelských zemí dokáže zajistit větší počet bojkotujících, a to zjevně s politickou motivací. Oprávněné pochyby o korektnosti a apolitičnosti her provázejí i letní olympiádu 2008 v Číně a zimní olympiádu 2014 v Rusku. Olympijské hry všeobecně jsou natolik masivní sportovně společenskou akcí s mamutím rozpočtem a celosvětovým dopadem, že je víc než lákavé vložit do nich politický apel, naplnit předem stanovený marketingový záměr, ovlivnit a změnit pohled na vybrané téma, či zakrýt to, co by nemělo být vidět. Stejně tak je snadné proložit cílené a účelové akce argumentačním faulem, že sport a politika k sobě nepatří. A že ten, kdo by chtěl sportovcům upírat právo na účast je nezodpovědný pletichář a nese odpovědnost za zmařený čas, peníze, naději i kariéru každého jednotlivého účastníka. Trochu to připomíná živé lidské štíty hnané při vojenském střetu před bojovou jednotkou, s úmyslem zabránit protivníkovi účinně se bránit. Prostě se spoléhá na humanitu.

Jakékoli politicky motivované aktivity využívající fenomén olympijských her jsou ošidné. Obvykle v ušlechtilém hávu používají postupy, které jsou na hraně korektnosti. Výzvy k bojkotům olympijských her, ať už platonické, nebo vážně míněné, jsou běžné a ke klasickým odůvodněním přibylo strašení a vyhrožování epidemiologickou situací. Není to nic úplně nového. Hry v Riu (2016) byly ohroženy virem zika, kvůli němuž řada sportovců odmítla účast. Virus nakonec neudeřil a měl na kontě výskytu čistou nulu. Tokio se potýká s problémem nedostatečné podpory her japonskou veřejností, a pokud se vůbec uskuteční, bude to za cenu velkých omezení. Na scéně se objevují Zimní olympijské hry v Pekingu 2022. Od jejich zahájení nás dělí něco přes osm měsíců. Samozřejmě je lákavé vsunout do tohoto období politický aspekt. V případě Číny je nasnadě otevřít témata porušování lidských práv, řízený útlak menšin, porušování mezinárodních smluv (Hongkong, Tchaj-wan), atd. Ač se to zdá jako zneužívání sportu pro politické účely, není to tak. Otevřít tato citlivá, přehlížená a podceňovaná témata v souvislosti s obří propagandistickou akcí je správné. Otázkou je forma. Výzva českých senátorů, navazující na prohlášení Nancy Pelosiové (předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA) o diplomatickém bojkotu zimní olympiády, získala obratem značnou pozornost díky dezinterpretaci. Ti, kdo četli pouze titulky, museli nabýt dojmu, že se historie opakuje a znovu, po letech, je sportovcům nařizováno či doporučováno neúčastnit se her. Podstatné je, že výzva není cílena na sportovce, ač je jistě diskutabilní, jaký vliv na potenciální výkonnost atletů mají podobná vypjatá prohlášení a jednání. Prohlášení směřuje ryze k politickým reprezentacím a sportovním činovníkům. Jejich vizuální asistence a osobní přítomnost po boku diktátorů a autoritářů má pro legitimizaci režimů svou váhu a hodnotu a je nezřídka kdy využívána pro účely vyvinutí politického a hospodářského tlaku.

Návrh bojkotu olympijských her má smysl jen tehdy, když má velmi dobrý informační základ, zajištěnou širokou podporu, nezpochybnitelný morální kredit a je kvalitně komunikovaný. Zahrnutí účasti/neúčasti sportovců do komunikačního mixu jakýmkoli způsobem přináší více rizik než benefitů. Avšak deklarovaná sounáležitost s výzvou od sportovních, ale i jiných celebrit je zdánlivě zbytným, ale přesto potřebným doplňkem, který důvěryhodnost a oprávněnost záměru podpoří a učiní jej životaschopným.

«»

 


Stejný článek je i v sekci politika. 

 

Three games in one day./Tři zápasy v řadě.

6. května 2021

Three games in one day./Tři zápasy v řadě.

Czech Ladies Curling team is ready to test ability of their rink to play three games in one day during the World Curling Championship 2021 in Calgary.

Based on WCF decision to move the draw Nr. 7 to the very end of the championship schedule a unique opportunity appeared. Czech women will be the first ladies team ever playing three championship games in one day with almost no break for rest, catering or recovery. It will happen this Friday during the World Women Curling Championship which takes place within the “Calgary Curling Bubble”. One game might take more than four hours including transportation from the hotel to the arena and back, the warm up, practice, ten-end game, extra end and stretching session. The whole three-game action contains almost two tons of granite thrown per player, roughly four kilometres of sweeping per sweeper. It means more than twelve hours of hard work in total. Friday games of the Czech team will be certainly monitored by the WCF officials, health authorities, athlete commission members, umpires and certainly players themselves. Information obtained thanks to the Czech team could help to the World Curling Federation build new standards for the future.

Český ženský curlingový tým je připraven otestovat svou schopnost absolvovat tři zápasy v jeden den na Mistrovství světa žen v curlingu 2021 v Calgary.

Světová curlingová federace rozhodla o přesunu hracího kola číslo sedm na úplný konec šampionátu, a tím otevřela mimořádnou příležitost. České reprezentantky budou prvním ženským týmem vůbec, který odehraje tři mistrovské zápasy v jednom dni prakticky bez možnosti odpočinku, občerstvení či regenerace. Dojde k tomu tento pátek v průběhu Mistrovství světa žen v curlingu 2021 v “curlingové bublině” v Calgary. Jeden zápas může trvat více než čtyři hodiny a zahrnuje dopravu z hotelu do haly a zpět, rozcvičení, předzápasový trénink na ledě, desetiendový zápas, extra end a pozápasové protažení. Tři utkání obsahují skoro dvě tuny odházených kamenů na hráče a pro jednoho metaře zhruba čtyři kilometry umetené dráhy. To vše dohromady je více než dvanáct hodin tvrdé práce. Páteční zápasy Češek budou jistě monitorovány Světovou curlingovou federací (WCF), zdravotníky, členy atletické komise, rozhodčími i samotnými hráčkami. Informace získané díky Českému týmu mohou pomoci WCF vystavět a upravit nové standardy pro budoucí šampionáty.

«»

 


 

 

Rasismus ve sportu.

16. dubna 2021

Rasismus ve sportu.

Rasismus je ožehavé téma. Rasismus ve sportu neméně. Je třeba o něm mluvit, diskutovat, nevidět jej pouze v perspektivě etnického nacionalismu či naopak bezbřehého multikulturalismu, ale porozumět mu. Prostě se v něm zorientovat a použít tuto znalost pro kultivaci společnosti. Současný globalizovaný svět nabízí pestré rasové směsice i v těch nejkonzervativnějších zemích a oblastech. Základy pro tyto koktejly a mixy položil historicky obchod s lidmi, tedy jejich přesun z původního místa na místo nové, který začal ustupovat až v devatenáctém století. Na to navázal rozmach cestování za lepším živobytím. K definitivnímu zlomu zásadně přispěl proces migrace obyvatelstva z ekonomických, humanitárních, bezpečnostních a jiných důvodů kulminující na počátku třetího tisíciletí. To vše způsobilo, že celosvětově žije v průměru 3 – 5 procent obyvatel v jiné zemi než kde se narodili. Z těchto emigrantů/imigrantů je devět desetin dobrovolných. Zdá se, že tento trend bude pokračovat a bude nezastavitelný. Z objektivního faktu soužití osob různé barvy pleti vyplývají určité obtíže, které musí být společností řešeny. A mezi všemi ční některé, nikoli nejdůležitější ale zajímavé.

Jednoznačným důkazem nepodpořený, aktuální, mediálně výrazný případ rozhodnutí UEFA přísně potrestat jednoho českého fotbalistu za to, že měl ostře slovně napadnout protihráče jiné barvy pleti a při tom použít rasistickou narážku, je symbolický. A to zejména v tom, že v různých částech Evropy je na problematiku rasismu nahlíženo zásadně odlišně. Fin, sierraleonského původu, žijící ve Velké Británii, hrající fotbal za anglický velkoklub je asi typickým reprezentantem toho, že na svobodu pohybu existuje nezadatelný nárok vyplývající z Všeobecné deklarace lidských práv (1948). Průvodním znakem konzumace tohoto typu svobody musí být nutně právo na bezpečný pobyt se všemi zárukami, které tvoří legislativní rámec příslušné země. Mezi ně, kromě jiného, jistě patří ochrana před rasově motivovanými útoky. Tyto okolnosti jsou na západ od našich hranic vnímány zesíleně, a to až s přesahem do reverzní diskriminace. Naopak v našich zemích je problematika rasismu tradičně komunikována vesměs neochotně, s ostychem a nedůvěrou. Není pak divu, že když na sebe narazí tato dvě odlišná chápání, dojde ke střetu. Smutným výstupem jsou stupňující se slovní výpady, vzájemné ataky vedené přes sociální sítě a tragikomickým vrcholem je neobratné angažmá hradního kancléře formou publikace populistického textu plného floskulí a klišé. Je skoro pochopitelné, že na žádné straně není zájem o přiblížení stanovisek, protože se hraje o příznivce, podporovatele, fanoušky i voliče. Hraje se o peníze, moc i příležitost. A meritum se v tom všem poněkud ztrácí. Ano, mělo by být trestuhodné, když kdokoli nevybíravě, podle a s rozmyslem někoho nesportovně urazí. Chápu i nutnost rychlého a exemplárního trestu z důvodu dodržení linie odmítání jakýchkoli rasově motivovaných konfliktů ve fotbalovém prostředí. Jenom bych rád slyšel či četl průvodní zprávu či zdůvodnění vyneseného verdiktu. Zda chápu správně, že jde o zabránění sebemenším náznakům porušení antirasistické linie systémově prosazované nadnárodními i národními fotbalovými organizacemi. Že prostě není možné připustit, aby existoval a mohl se beztrestně používat trik, například v podobě zakrytých úst, který nedovolí autora stíhat a penalizovat. Vyšším zájmem je totiž chápat fotbal jako hru, která spojuje národy a lidi mezinárodním jazykem přátelství, porozumění a pochopení.

«»


 

A vůbec.

22. února 2021

A vůbec.

Jsme v nouzovém stavu a řada politiků a mediálně známých osob je kritizovaná za papalášství (odporné slovo) z důvodu nedodržování nastavených a vyžadovaných omezujících opatření. Veřejná kritika a pranýřování přichází dokonce i u záležitostí neporušujících žádné předpisy. Tenistka Kvitová, po návratu z Australian Open, kde odehrála řadu zápasů, šla v souladu se vším, co se vyžaduje, na fotbal. Sportovkyně, snad stokrát testovaná v posledních pár týdnech. Byla jednou ze šesti set vyvolených, kteří mohli. Tenis, zdá se, vykazuje jisté znaky exkluzivity a je dobře být jeho malinkou součástí.

I já jsem po několika týdnech konečně zase na kurtu. Přesněji, po poctivých sedmi týdnech. Čtyři tenisové míčky značky Dunlop, raketa Wilson a proti mně můj tradiční a pravidelný soupeř Jindra. Je jedenáct hodin dopoledne a oba jsme opravdu rádi, že zase změříme síly. Jindra je občanským povoláním profesor matematiky a současně je nadšeným tenisovým amatérem, který projektuje vlastní sportovně trenérskou vizi do své čtrnáctileté dcery Ivy. Já jsem tenistou bez dobrých základních úderů, zato se snahou hrát „chytrý“ tenis plný nečekaných úderů. Řada těch mých čopů, drajvů, volejů a lobů však končí na místech, které ani já neočekávám a jejich konečné umístění je tedy někdy příjemným, ale častěji nepříjemným překvapením pro mě samého. Zásadní je, že jsme s Jindrou schopni odehrát vyrovnané zápasy a mít radost z pohybu, těšit se z pár povedených úderů a jeden z nás si dokonce užije dosaženou výhru. Obvykle nám mnoho diváků nefandí, ale tentokrát je na nás upřeno více párů očí. Mnohopodlažní panelové domy, které obklopují renovovaný venkovní jihoměstský kurt, mají stovky oken a za nimi několik zvědavců, kteří s údivem sledují dvojici zralých mužů, jak po křížných forehandech loví tenisáky z bláta, které přímo navazuje na skromné boční výběhy kurtu. Občas se na moment zastaví pán se psem či maminka s kočárkem a do seznamu svých dnešních zážitků si přidávají tuto tenisovou atrakci. O několik set metrů dál vykukuje zpoza shluku budov a stromů nafukovací tenisová hala. Ta však zeje prázdnotou. Kdybychom hráli tam, asi bychom načerpali méně čerstvého vzduchu do plic, ale také bychom méně riskovali podklouznutí, měli čistší míče, regulérnější povrch a nehrozilo by prochladnutí. Rádi bychom zaplatili majitelům za pronájem nafukovačky a pomohli jim z ekonomických problémů. Zvýšili si imunitu. A vůbec.

«»


 

Curling a roušky.

1. prosince 2020

Curling a roušky.

Pár poznámek k „rozvolnění restrikcí týkajících se sportování v halách“. V roztylské curlingové hale, kde jsou 4 dráhy, vychází na jednoho hráče více než 200 krychlových metrů prostoru a 31 čtverečních metrů plochy. A to při plném obsazení 32 osobami. To jsou parametry, které třeba ve švédském Karlstadu stačí na zařazení místní curlingové haly mezi venkovní sportoviště. Díky tomu mohou švédští hráči volně trénovat a jejich sportovní areál nepodléhá žádným omezením, kromě doporučujících. I další okolnosti mluví ve prospěch větší míry rozvolnění  při provozování curlingu. Curling není kontaktní sport a týmy mají dokonce zakotveno v pravidlech, že musí nechat soupeři dostatek prostoru a neomezovat jej při jeho herním projevu. Při sportovním výkonu metařů dochází na vzdálenosti 35 metrů k maximálnímu výdeji energie a s ní je nutně spojena maximální plicní ventilace. V případě používání roušek hrozí velké riziko zahlcení organizmu oxidem uhličitým, může dojít k mdlobám a ztrátě vědomí. Navíc curlingový tým je čtyřčlenný a tedy jedná se o malý kolektiv velmi si blízkých lidí. Je zajímavé a poněkud paradoxní, že zvláštní zřetel je brán na „profesionální sportovce“, a to zřejmě z důvodu, že je na ně pohlíženo jako na podnikatele či OSVČ. Jsou však sporty, které jsou společensky významné, dokonce olympijské, ale nikoli profesionální. Čeští reprezentanti v curlingu (kategorie žen, mužů a mixed doubles) trénují prakticky na úrovni profesionálů z jiných sportů, ale protože konkrétně curling v Čechách není preferovaným sportem a není v něm dostatek financí pro hráče, restriktivní okolnosti takřka znemožňují curlerům v této době řádně trénovat. Například kombinace brýlí a roušky (v reprezentačním týmu žen nosí 80% hráček brýle) jednoznačně směřuje k ohrožení sportovce a dramatickému zvýšení rizika zranění. A to nejen kvůli nedostatku přísunu kyslíku, ale i kvůli mlžení brýlí, ztrátě orientace v prostoru, ztrátě stability na ledové ploše a nárůstu pravděpodobnosti pádu. Jde o zdraví ze všech možných úhlů pohledu a o zdraví a posilování imunity by mělo jít především. Trochu šalamounským řešením může být doporučení mít roušku a nikoli ji striktně vyžadovat. Není sice příliš populární poskytovat výjimky v podobě zmírnění opatření pro vybranou skupinu občanů, ale v případě curlingu by to bylo správné rozhodnutí.

«»


 

Otevírání sportovišť.

5. listopadu 2020

Otevírání sportovišť.

Profesionálním sportovcům se otevírá možnost znovu zahájit aktivní činnost. Nejen soutěže, ale i tréninky v halách a tělocvičnách je možné realizovat při dodržení nastavených bezpečnostních opatření. Bez profesionální licence to ale nejde. Například dorostenci nemohou trénovat se svými profesionálními kolegy (např. fotbalisté), ani bez nich, protože mají amatérský status. Národní sportovní agentura vylobovala  tuto selektivní výjimku, ale současně sděluje, že za momentálního stavu není možné otevřít sportoviště pro mládež a děti, protože to okolnosti neumožňují. Česká komora fitness, ústy své prezidentky Jany Havrdové, sice tomuto postupu přímo neoponuje, ale sděluje dosti jasně, že statistické údaje říkají, že uzavřená sportoviště užívaná veřejností nevykazují dlouhodobě žádná významná čísla, která by potvrzovala jejich rizikovost. Předkládá propracovaný plán, který definuje opatření zajišťující maximální ochranu pro sportovce. A připojuje logický argument, kterým je nutnost udržovat obyvatelstvo v dobré kondici, aby mohlo čelit nemocem, stresům a depresím. Na jednu stranu je jistě ošidné udělovat další a další výjimky pro vybrané skupiny obyvatel, na druhou stranu je třeba vnímat prostou logiku. Příkladem další možné výjimky, kromě fitness, může být curling. Nekontaktní sport. Ve velkém vnitřním, dobře větraném prostoru se pohybuje limitovaný počet sportovců, například reprezentantů připravujících se na mistrovství světa nebo olympijské hry s tím, že nejsou přístupné šatny ani klubové prostory. Při dodržování základních hygienických pravidel je riziko nákazy prakticky nulové. Zabývat se výjimkami, posuzovat jejich oprávněnost a kontrolovat jejich dodržování je v rámci nouzového stavu nesnadné a možná i nerealizovatelné. Je však třeba vnímat riziko devastace významných hodnot, které vyznávají aktivní lidé jakéhokoli věku, a těmi jsou kromě jiného sport, pohybová aktivita, udržování osobní kondice, a to jak fyzické tak mentální. Národní sportovní agentura zatím nevidí cestu jak pomoci amatérským sportovcům a mládeži a ztráty způsobené svazům, klubům a provozovatelům sportovních zařízení podle slov tiskového mluvčího NSA Jakuba Večerky eviduje.

«»


 

Snooker.

16. srpna 2020

Snooker.

Opravdu jsem si užil letošní mistrovství světa ve snookeru. Nejen proto, že mě snooker baví a zajímá, ale také proto, že jsem skoro na nic jiného, zajímavého a současného na sportovních kanálech nenarazil. Vynikající O´Sullivan, výborní Mc Gill s Wilsonem, velmi dobrý, ale trochu zasmušilý Selby a řada dalších mi dělali radost svými výkony. Mírným hendikepem pro atmosféru přenosů byly chybějící záběry diváků sedících v divadle Crucible v Sheffieldu se sluchátky na uších. Přesto snooker zaznamenal obrovský úspěch – byl takřka jediným sportem, který na úrovni mistrovství světa dokázal uspořádat podnik, který zaplnil oba programy Eurosportu na řadu dní. Dostal se tím na úroveň masových sportů jako jsou fotbal, hokej, tenis, cyklistika, nebo motorismus, které se také dokázaly objevit na obrazovkách v této nelehké době. Ač se to možná nezdá, tak stále probíhá lítý boj o každého diváka, každého fanouška. A toto problematické období je možná unikátní příležitostí získat pozornost těch, kteří jsou otrávení z nedostatku živých, dramatických sportovních i kulturních přenosů, a byli by ochotni sledovat skoro cokoli, jen proto, že je to LIVE. Opravdu jsem si ověřil, že několik lidí v mém okolí sledovalo snookerové mistrovství světa, ač se nikdy před tím na koule s tágem v televizi nedívali. Snad se na podzim objeví na obrazovkách nějaký další živý sport například curling, a to navzdory pesimistickým předpokladům odborníků, předpovídajících dobu rouškovou, karanténní a izolační. O fanoušky je třeba bojovat, pečovat, hýčkat si je, nabízet se jim a udržovat si je. Jinak si najdou něco jiného a nebude snadné získat je zpět.

Na fotografii je aktuální mistr světa ve snookeru Ronnie O´Sullivan.

«»

Sportovní život.

2. dubna 2020

Sportovní život.

V první polovině března skončil organizovaný sportovní život. Určitě v Čechách a určitě na několik měsíců. Ve stejný čas nebo krátce poté v mnoha dalších zemích. Vrcholem bylo posunutí olympijských her o jeden rok a úplné zrušení letošního ročníku wimbledonského tenisového turnaje. To už jsou tak pevné body ve vesmíru, že jejich rozkolísání a zpochybnění je vážné. Všechny tyto okolnosti způsobily záplavu alternativních forem přípravy sportovců publikovaných na sociálních sítích. Vesměs se jedná o individuální údržbu kondice, zachování technických návyků a nezřídka kdy dokonce pouze o aktivity typu public relations. Výhodu mají ti, kteří disponují velkou zahradou nebo prostorným obývákem. Různé parkúrové dráhy, domácí posilovny nebo jiné privátní vychytávky se pak dají snadněji zvěčnit mobilním telefonem prostřednictvím příspěvku, postu, storíčka nebo feedu na instáči, FB nebo jiných sociálních sítích. Ne, nemyslím to jako znevážení či posměch. Naopak jsem za to rád. Znamená to totiž, že návrat na kurty, hřiště, ledy, stanoviště, pažity, palubovky, ovály, případně do sektorů, kokpitů, hal a sportovních areálů bude hladký a bez zranění. Všichni budeme v kondici, dobře připraveni na návrat k běžnému sportování. Není snadné rozhodnout o uvolnění nastavených pravidel, zejména když vlastně nikdo neví, jaký bude vývoj. Ale většina nekontaktních sportů, a to i těch kolektivních se mi zdá docela bezpečná. Imunitu je třeba posílit i fyzickou aktivitou. Pojďme s rozvahou některá sportoviště otevřít už záhy.

 «»

Trenér roku 2019

7. února 2020

Trenér roku 2019

Výsledky osmého ročníku ankety Trenér roku byly oficiálně prezentovány v rámci slavnostního večera, který se konal šestého února 2020 v kinosále pražské Lucerny. Přítomnost kompletní generality českého sportu, včetně J. Kejvala, M. Hniličky, K. Kováře a M. Jansty měla být puncem toho, že trenérská profese je pro rozvoj pohybových schopností klíčová a odborná sportovní veřejnost to vnímá. Asi osmdesát minut dlouhý program zahrnoval především vyhlášení laureátů různých typů trenérských úrovní. Například trenér objevitel nebo trenér ovlivnitel. Šest trenérů bylo uvedeno do síně slávy a závěr programu patřil vyhlášení vítězů v hlavních kategoriích. Tedy trenér roku v individuálních sportech a trenér roku v kolektivních sportech. Výsledky byly známy předem, a i kdyby nebyly, tak by zřejmě nebylo velkým překvapením, že uspělo judo a basketbal. Petr Lacina je sympatickým srdcařem svázaným s naší aktuální sportovní ikonou, judistou Lukášem Krpálkem. Oba působili příjemně a autenticky a je zřejmé, že pro svůj sport udělali neuvěřitelně práce, která přinesla ovoce v podobě viditelného nárůstu popularity juda. Izraelský trenér českého národního basketbalového týmu mužů Ronen Ginzburg byl očekávaným vítězem, především zásluhou mediálně viditelného šestého místa ze světového šampionátu v Číně. Já, jako člen UPT (Unie profesionálních trenérů) jsem oba zmíněné také nominoval, a to pro jejich prokazatelný přínos českému sportu. Dramaturgie večera zahrnovala vedle několika hluchých a nedotažených míst řadu dojemných okamžiků plných emocí, zábavné historky, příjemné hudební předěly v podání cimbalistky Aničky Múčkové, kvalitní průvodní slovo Marka Ebena (s pouze jediným přešlapem proti dobrému vkusu) a dovedně vkomponované vstupy zástupců sponzora večera, firmy Uniqa. Na curling se nedostalo, tak snad bude příště důvod, proč někoho z curlerů nominovat.

foto zleva: Petr Lacina, Ronen Ginzburg 

«»

 

Konference o sportu mládeže - Karlovy Vary.

19. ledna 2020

Konference o sportu mládeže - Karlovy Vary.

Určitě se dá neděle strávit jinak než cestou do Karlových Varů a zpět. Ale pozvánka na Konferenci o podpoře sportování mládeže v regionech dokonale zapadala do mé činnosti posledních několika let. Solidní sestava speakrů a avizované občerstvení rozhodly. Hotel Imperial byl velmi důstojným prostředím. Zajímavý vstup Jana Pirka byl logicky zaměřen především na zdravotní okolnosti sportování mládeže a byl okořeněn několika vtipnými obrázky. Prezentace Čeps Cupu odhalila fenomén florbalu s jeho silou. Regionální úhel pohledu náměstků hejtmanů byl spíše mírně bezvýchodný a vyústil v jakési "čekání na Hniličku", který na rozdíl od pověstného Godota přišel. Relativně často se ozývaly poznámky o mladé generaci s mobily a tablety v rukou a době před třiceti lety, kdy všichni hráli fotbal nebo hokej někde za barákem. Oproti tomu sympatické vsuvky Davida Svobody a Tomáše Vernera byly obrázkem toho reálného, současného  sportovního světa českého businessového střihu, jak ho podává mladší generace. Všemi očekávaným highlightem programu byla panelová diskuze za účasti šéfa Národní agentury pro sport Milana Hniličky. Jako tři sudičky se přidružily hejtmanky Pokorná Jermanová, Stráská a náměstkyně hejtmana Karlovarského kraje Mračková Vildumetzová. V diskuzi nezaznělo v zásadě nic nového, snad vyjma upravených zažitých slovních spojení bezelstně vyřčených Pokornou Jermanovou. Mezi opravdu parádní se zařadily: "Bomba z čistého nebe" a "Procházka růžovým lesem". Ale v auditoriu si těchto skvostů nikdo nevšiml, a tak vše směřovalo k závěrečnému shrnutí v podání předsedy Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala. Některá uvedená čísla byla v jeho summary zajímavá, například údaj o sto šedesáti miliardách utracených občany za sportovní aktivity za rok, nebo výsledek výzkumu, který praví, že koruna investovaná do sportu přinese úsporu ve výši bezmála tří korun na nákladech do zdravotnictví. Jan Pokorný už ale končí konferenci a je čas se přesunout na zahájení Olympiády dětí a mládeže.

«»

Knížka o curlingu.

14. října 2019

Knížka o curlingu.

Původně jsem se domníval, že o curlingu nedokážu psát srozumitelným způsobem. Přesto jsem se o to pokusil. Před několika měsíci jsem napsanou publikaci pokřtil spolu se svými přáteli a Česká televize byla tak laskava, že o mém úsilí uveřejnila zmínku: video

Níže je ukázka části, v níž jako bych prozrazoval pointu příběhu, ale není tomu tak. Je to jenom úvaha bez návazností: 

Curling – epilog

Nikdy bych nevěřil, jak fascinující svět poznám díky něčemu, co se zdá na první pohled nudné, nevzrušivé, ovlivněné řadou náhodných faktorů, a navíc provozované v teplotě pod deset stupňů Celsia. Zkráceně tomu říkám: „zima, nuda, klika“, což by mohl být i docela slušný hashtag (#zimanudaklika).

Chladné počasí a studené prostředí však v sobě má jistou romantiku. Cosi urputného a zároveň srdečního. Něco klidného a přemýšlivého a stejně tak nutně akčního. Prostě proto, aby člověk jednoduše a hloupě nezmrzl, nebo přinejmenším nenastydl. Občas se bavíme o tom, že by bylo fajn, mít beach curling jako verzi našeho sportu, ale úplně vážně to nemyslíme. Už by to nebyl curling, ale paskvil. 

Ano, curling je opravdu nuda. Ale jen pro toho, kdo se ho nepokusil pochopit. Kouzlo je v porozumění detailům, drobným technickým fíglům, promyšlené taktice a celkové strategii. Je třeba přijít na kloub záměrům, které se, tak jako v některých jiných sportech, netýkají následujícího okamžiku, ale jsou přípravou na řešení situace, která ještě nenastala. A navíc možná ani nenastane. Historie curlingu má své kouzelníky, kteří změnili tuto aktivitu, hru či zábavu na opravdový sport a v posledních letech mu dokonce vtiskli nálepku fyzicky náročného sportu. Sledování úsilí metařů, kteří za utkání umetou více než kilometrovou vzdálenost na mimořádně kluzkém podkladu, a přitom průběžně komunikují se zbytkem týmu. Vzápětí s tepovou frekvencí pod sedmdesát odhodí kámen, který s přesností na několik centimetrů dorazí na místo vzdálené skoro čtyřicet metrů. Kdo tohle všechno zváží, curling mu jako nuda nepřipadá.

Štěstí ke sportu patří. Stejně tak smůla. Curling obsahuje obého trochu víc, než jiné sporty. Svou roli hraje ledová plocha, což je přírodní materiál vykazující specifické vlastnosti, které se proměňují nejen v čase, ale i vlivem lidské činnosti, počasí, některých chemických reakcí a fungujících fyzikálních zákonů. Dobře hozený kámen, který najede na drobnou nečistotu či vlas, může úplně změnit směr a značně zpomalit. Ale navíc může smolně dosunout soupeřův kámen do bodující pozice, a tím úplně změnit vývoj zápasu. Dobří curleři však se všemi zmíněnými faktory tak trochu počítají, mají v sobě pokoru k ledu, jako k prostředí a kalkulují riziko s ohledem na možné štěstí či smůlu. Navíc ani kameny nemusejí být všechny stejně rychlé či točivé. A to se pořád ještě nebavíme o prosté náhodě, kdy někdo omylem zahraje něco, co vůbec nezamýšlel, ale přesto to shodou okolností dopadne. Dobrý curler se za takový výsledek hodu soupeři omluví, a ten na oplátku pokrčí rameny a řekne něco ve smyslu, že nevadí, “that´s simply curling“ (prostě curling).

Takže ano - zima, nuda, klika. Ale v dobrém, ba v tom nejlepším, láskyplném slova smyslu.

«»

Curlingový kongres 2019 a ALS.

12. září 2019

Curlingový kongres 2019 a ALS.

Mají kongresy mezinárodních sportovních federací nějaký smysl? Z jakého důvodu se vlastně konají? A proč jsou často v neobvyklých destinacích? Je za tím touha organizátorů a účastníků podívat se do nějaké cizí země, strávit trochu času mimo domov, nebo je to potřeba setkat se s přáteli, které zajímají podobné věci? Jsou kongresy užitečné nebo zbytné? Důvodů proč pořádat podobný typ setkání se dá najít celá řada a vesměs jsou to dobré důvody. Především je to většinou opravdu profesní setkání, při kterém hraje roli to, že se osobně poznají ti, kteří spolu běžně komunikují jiným, než „face to face“ způsobem. Jsou-li předem stanovena témata a forma jejich zpracování, velmi to pomáhá hladkému průběhu. Každá činnost, která má mít progresi, vyžaduje nějakou stanovenou formu managementu. Na té je třeba se domluvit, následně vyžadovat realizaci domluvy, a také její plnění kontrolovat. A pro sportovní svět a jeho životaschopnost je to úplně stejné. Obří sportovní organizace, ale i ty nejmenší sportovní svazy, se neobejdou bez hierarchické struktury, která řídí a kontroluje vývoj daného sportovního odvětví. Curlingový kongres, který se konal v září v Mexiku, měl mimo jiné na programu diskuzi o budoucím směřování tohoto ledového sportu, jeho místu mezi ostatními sporty a maximalizaci benefitů z hodnot, které představuje. A bylo to celkem hutné. O to větší radost způsobila českému curlingu prezidentka WCF Kate Caithness (na fotografii), která si v přeplněném programu opakovaně našla chvíli na debatu o Areálu ledových sportů, který se staví v Praze 11 a koncept provozování tohoto komplexu označila za vzorový a přelomový.

«»

 

ČT4 se zajímá o curling.

20. srpna 2019

ČT4 se zajímá o curling.

Česká televize dlouhodobě vnímá curling jako sport, který je divácky atraktivní. Před mnoha lety se podařilo, díky intenzivním jednáním, několikrát přenášet finálová klání našich nejlepších týmů z roztylské curlingové haly. Následně jsme z těchto přenosů udělali sestřihy, které byly využívány pro propagaci českého curlingu. Díky úspěšné prezentaci curlingu při přenosech z dosavadních šesti zimních olympiád (s curlingem v programu) se vedení České televize mnohokrát samo zajímalo o aktivity českých reprezentací. V případě postupu některého českého reprezentačního týmu na ZOH v Pyeongchangu byla v České televizi připravena forma vysílání srovnatelná s hokejem či fotbalem. To jest studiové vstupy předcházející zápasům, představování reprezentantů, ale i trenérů a činovníků, rozbory utkání, elektronická tužka, atd. Zatím jsme se toho sice nedočkali, ale co není teď, může být v budoucnu. Začíná nová sezóna, která ve svém závěru nadělí zemím první olympijské body a naznačí, kdo by mohl dosáhnou na účast na OH 2022 v Pekingu. Rád jsem přijal pozvání ČT4 a s plnou pokorou jsem přiložil střípek do mozaiky informací, které by všichni sportovně založení diváci o curlingu měli mít. Videa - viz níže, dělí patnáct let, a i když jedno je sestřih z roztylské haly a druhé studiový rozhovor, vnímám tam velký rozdíl v úrovni, na kterou jsme se za dobu existence curlingu v Čechách dostali.

video ČT4, 20.5.2019

video ČSC, 2004, Roztyly

 

 

«»

Špinavé OH 2012.

29. července 2019

Špinavé OH 2012.

Sportovní korespondent deníku Evening Standard Matt Majendie uveřejnil na konci července alarmující informaci o výsledcích dodatečných antidopingových testů z olympiády 2012 v Londýně. Jedním ze zmíněných hříšníků je zápasník Artur Taymazov, aktuálně osecko-uzbecký politik, člen ruského parlamentu, který rozšířil počet atletů, jimž byla dodatečně odebrána olympijská medaile na základě zprávy WADA. Taymazovovi byla již dříve odňata zlatá medaile za dopingový prohřešek z Pekingu a teď znovu přichází o zlato, tentokrát z londýnských her. Je to na pováženou, kolik sportovců je ochotno riskovat ostudu a zneuctění vlastní sportovní kariéry za nejistou vidinu okamžiku na stupních vítězů pod pěti kruhy. Finále běhu na jednu míli žen, ze srpna 2012, je opravdovou sbírkou sportovkyň s umanutou touhou po úspěchu. Hned čtveřice z nich, včetně zlaté a stříbrné běžkyně, prokazatelně dopovala s tím, že další z nich je v aktuálním trestu za manipulaci se vzorky. Je zjevné, že někteří sportovci, se svými doprovodnými týmy plnými lékařů a chemiků, mají náskok před kontrolory a laboranty. Navíc, mají-li na své straně dokonce akreditovanou antidopingovou laboratoř, jsou zdánlivě v suchu. Situace je však přece jen o něco nadějnější s ohledem na možnost re-testovat archivované vzorky. Pro tento účel dosud platil termín osmi let, po který se museli sportovci bát, že v případě dodatečného pozitivního testu přijdou o medaili a dostanou trest. Nově je to dokonce deset let, ve kterých už se dá dohnat technologické a technické zpoždění oproti podvádějícím. Přesto, že počet diskvalifikovaných atletů v souvislosti s dopingem na londýnských olympijských hrách je větší než na dvou předcházejících (Atény 2004, Peking 2008) dohromady, není zřejmě fair označit Olympijské hry 2012 za nejšpinavější v historii. Testování přítomnosti zakázaných látek v těle sportovce bylo ve dvacátém století, a to i v sedmdesátých a osmdesátých letech, ve srovnání s dneškem na dramaticky nižší úrovni, pokud vůbec probíhalo. A k současnému trendu se dá podotknout jen to, že je třeba počkat až uplyne deset let od her v Riu de Janeiru (2016). Pak bude vyhodnocení úrovně špíny skoro objektivní.

«»

Lední hokej.

10. května 2019

Lední hokej.

Dnes začíná v Bratislavě a v Košicích mistrovství světa v ledním hokeji. Je to ve skutečnosti, bez jednoho roku, rovná stovka let od konání prvního světového šampionátu (Antverpy, 1920). Velké sportovní události mívají často značný celospolečenský dopad, a to nejen v Evropě. Pro nás Čechy je hokej zásadním a významným sportem a každoroční mistrovství světa událostí z top ten. A to přesto, že hokejová federace sdružuje jen něco přes padesát členských zemí, tedy méně než třeba curling. Tradice mluví jasně, Češi jsou hokejovým národem, a tak to ještě dlouho zůstane. Hokejová pravidla zná každý, hokejový dres patří k výbavě skoro každé rodiny. Optimální sestavu národního týmu by dal dohromady každý z mnoha milionů hokejových trenérů sledujících zápasy z tepla svého obýváku. Bývalí hokejisté se dokonce stávají významnými politiky, jako například Augustin Bubník, Jiří Šlégr nebo v poslední době Milan Hnilička. Rovněž angažmá hokejisty Jaromíra Jágra (spolu s fotbalistou Pavlem Nedvědem) v hradních aktivitách má na širokou veřejnost významný, byť problematický marketingový dopad. Česká náměstí se plní vždy, když uspěje hokejový tým, viz zlatá z Nagana 1998 nebo výhry 4 : 3 a 2 : 0 nad tehdejším Sovětským Svazem v roce 1969. Kdykoli my Češi uspějeme na poli sportu a v hokeji obzvlášť, vznikne dojem, že se máme báječně, že vše děláme dobře, a vůbec, že se daří. Objímáme se a skáčeme, radujeme se a zapomínáme na splíny a těžkosti. V momentálním společenském kontextu je však třeba z případného úspěchu vytěžit víc. Bylo by skvělé, kdyby hokejové hvězdy, jejichž akce, zákroky i slova a vyjádření hltáme z obrazovky, vyslaly nějaké vizionářské signály a staly se opět symbolem fair play, spravedlnosti a touhy po úspěchu. Kdysi byl Jaromír Jágr bruslící šedesátosmičkou, a tedy všudypřítomným mementem nespravedlivého osudu miliónů Čechoslováků, kteří se desítky let dusili pod komunistickou diktaturou. Současnost vyžaduje, aby se opět někteří sportovci, a ideálně hokejisté, stali symboly a vzory pro mladou i starší generaci. Jarda Jágr už to bohužel být nemůže.

«»

Schváleno.

14. března 2019

Schváleno.

Český sport absolvoval podstatný krůček k systémové změně. Poslanecká sněmovna schválila vznik Národní sportovní agentury, která převezme od ministerstva školství sportovní agendu včetně rozdělování dotací. V čele agentury by v budoucnu měl být bývalý hokejový reprezentant, dnes poslanec za hnutí ANO a vládní zmocněnec pro sport Milan Hnilička. Navrhovaná a schválená změna je kritizována zejména Piráty, kteří se obávají neprůhledných postupů při rozhodování o finančních tocích. O nich bude rozhodovat vedení sportovní agentury se svým poradním orgánem. Důležitou okolností je tedy složení tohoto orgánu agentury a nastavení fungování kontrolních mechanizmů, které budou provázet parcelování miliard. Rozumná rovnováha mezi financováním sportu dětí a mládeže, včetně zájmového a rekreačního, a podporou národních reprezentací a vrcholové (elitní) verze sportovních aktivit bude patrně jedním z oříšků k rozlousknutí. Stejně tak kritéria pro dělení peněz, která tradičně obsahují velikost členské základny, popularitu odvětví, úspěšnost, technickou náročnost a dostupnost, práci s mládeží, atd. doznají určitě posunů. Osmdesátičlenný tým, vedený Milanem Hniličkou by měl dotace rozdělovat již v roce 2020.

Aktuálně se ozývají silné hlasy pro systematičtější uchopení práce s mládeží. Nejen klesající mezinárodní úspěšnost mladých českých reprezentací v kolektivních sportech, ale i špatná kondice a nízká pohybová gramotnost nastupující generace, jsou objektivními známkami chyb a omylů, kterých se dopouštějí ti, kteří o sportu rozhodují. Pohled z opačného konce přináší například tenisový trenér Pavel Šnobel, který doslova říká (deník Metro): „Proč by měl rodič investovat do sportovně nadané ratolesti čas a peníze? Proč mu ničit zdraví v kariéře, která trvá jen několik let.“ A dodává: „Čeští reprezentanti? To jsou žoldáci sportující za almužnu.“

Nalézt potřebný balanc mezi protichůdnými názorovými póly, nezklamat daňové poplatníky a hlavně zvelebit sportovní prostředí ve všech ohledech, to jsou nelehké úkoly, které před novou agenturou stojí.

«»

Ice Cube.

14. února 2019

Ice Cube.

Nedávno byly zahájeny práce na přeměně “Water Cube” (vodní kostka) na “Ice Cube” (ledová kostka). Místem, kde probíhají rekonstrukční práce, je Peking (Čína). Důvodem je potřeba existence sportovního stánku, ve kterém by se mohl hrát curling na Zimních olympijských hrách a Zimních paralympijských hrách 2022. Číňané již dříve avizovali toto neobvyklé řešení. Ve vodní kostce probíhaly plavecké soutěže v rámci letní olympiády 2008 a stavba si získala věhlas svým invenčním designem. Po dokončení transformace bude v původním plaveckém bazénu nainstalována přenosná ledová plocha se čtyřmi curlingovými drahami. Pro návštěvníky olympiády bude na jih od haly dostavěna veřejně přístupná ledová plocha, která bude využívána standardním způsobem. Upgrade vodní kostky prezentoval Yang Qiyong, ředitel Národního akvatického centra. Současně uvedl, že pro monitorování všech nezbytných parametrů (teplota, vlhkost, světlo, atd.) jejichž nastavení a dodržení je nutné pro kvalitní curlingový led, bude instalován speciální systém sledování klimatu. Peking se v roce 2022 stane prvním městem na světě, které bude hostit jak letní, tak i zimní olympijské a paralympijské hry. Přeměna plaveckého bazénu na curlingovou halu může být příkladem schopnosti vnímat nutnost přizpůsobení sportovišť jejich požadovanému účelu, a to jak z ekonomického, provozního a organizačního hlediska, tak i z marketingového pohledu. (zdroj: článek Jamese Diamonda)

«»

 

Fenomén věk.

4. února 2019

Fenomén věk.

Pamatuji, že jako náctiletý jsem si z nějakého sportovního časopisu (asi Stadion) vystřihnul fotku Sira Stanleyho Matthewse. Tehdy mu bylo skoro padesát let a ve fotbalovém týmu Stoke City hrál nejvyšší anglickou ligu. Proč jsem si vystřihl zrovna jeho nevím, ale přišlo mi neskutečné, že někdo hraje top fotbal v padesáti letech. Od roku 1965 se hodně změnilo, sport je mnohem víc byznys než dřív, běžná je raná specializace a koncentrace na kondici. Tréninkový proces probíhá na vědeckém základě, ale bez lásky se vrcholový sport dělat nedá. Profesionální sport, a tak trochu i ten poloprofesionální, je dřina, řehole, odříkání a práce. Ale také radost, potěšení, extáze a štěstí. Nejen sobě, ale i divákům a fanouškům dělají v Čechách radost třeba stolní tenisté Orlowski a Panský. A to je řeč o šedesátnících, kteří ve svém sportu hrají nejvyšší soutěž. Aktuálním příkladem je kladenský rodák Jaromír Jágr (47), který po ukončení kariéry v NHL ještě pokouší své schopnosti ve svém vlastním hokejovém klubu, za který pravděpodobně vbrzku nastoupí. Kanadský hokejista Gordie Howe hrál NHL hodně po čtyřicítce a zahrál si v jedné lajně se svými dvěma syny. Dokonce i v jednoznačně rychlostních a silových sportech, jako jsou sprint nebo tenis se občas objeví někdo, kdo se brání údaji v „občance“. Merlene Ottey má ve čtyřiceti letech bronz z olympiády v běhu na sto metrů, Roger Federer je světovou tenisovou trojkou navzdory svým třiceti sedmi letům. Kdybychom rozvinuli úvahu o dopingu ve vztahu k těmto sportovcům, byli bychom patrně trapně na omylu. Domnívám se, že fungování těchto fenoménů světového sportu je založeno na kombinaci sportovního talentu, genetického štěstí, rozumného životního stylu a nezměrné lásky ke svému sportovnímu odvětví. A věk? To je jenom číslovka.

«»

Kvalifikace na MS žen v curlingu 2019.

21. prosince 2018

Kvalifikace na MS žen v curlingu 2019.

Je to zvláštní směs pocitů. Mluvím o reprezentačním týmu žen v curlingu a letošní sezóně. Vydařený vstup do soutěže nejvyšší evropské kvality, tedy mistrovství Evropy. Poté série těsných porážek od soupeřů, se kterými většinou vyhráváme, byť jsou ty historické bilance velice těsné. V posledním zápase přichází výkonnostní vzepětí, které spolu s potřebným výsledkem na jiné dráze, nás nechává na dlouhodobém orbitu olympijské přípravy bez šrámu. Potud skvělé a maximální. Osmé místo na evropském šampionátu nám otevírá dveře k další top soutěži, a sice k mistrovství světa. A tady je ten háček. Osmý a devátý tým z mistrovství Evropy má, spolu s dalšími šesti týmy (ještě dva evropské a čtyři ze zbytku světa) právo bojovat o dvě místa na MS 2019, kde je ve startovním poli celkem třináct účastnických zemí. Problém je v místu konání světové kvalifikace a v zásadě i v termínu. 17. – 23. ledna 2019 v novozélandském Naseby. V minulých letech se v rámci probíhajícího mistrovství ještě dohrávaly vyzývací zápasy mezi vítězem skupiny B a zemí, která jako první nepostupovala za skupiny A přímo na MS. Na konci listopadu tedy měli Evropané a Evropanky jasno. Teď nově nikoli, s tím, že evropští účastníci kvalifikace, kteří musí počítat s alespoň pětidenní aklimatizací v obou směrech cesty, mají k dispozici velmi krátký čas na to, aby se rozhodli, zda jedou, nebo přepustí své místo někomu jinému. Odhadovaná náročnost cesty do země, kde je v lednu plné léto, a tedy není kde trénovat v místě konání (prostě není led), je extrémní. Začátek cesty nejpozději 9. ledna, návrat nejdřív 26. ledna. Osmnáctidenní cesta, s tím, že let z Prahy do Christchurch trvá s přestupy kolem 35 hodin a na jižnějším ze dvou novozélandských ostrovů je nutné počítat ještě s pětihodinovou cestou autem do Naseby.

Ode dneška (21. 12. 2018) za tři a půl týdne proběhne kvalifikační turnaj a dodnes nejsou zveřejněny účastnické země, není k dispozici herní rozpis. Na stránkách Světové curlingové federace nejsou k tomuto podniku stále žádné informace, kromě přehledu sponzorů WCF. Moc rádi bychom znovu zviditelnili český curling svou účastí na mistrovství světa, ale tentokrát je rozhodnutí fakt těžké.

Český tým žen se nakonec rozhodl neabsolvovat kvalifikační turnaj pro MS žen 2019 (Nový Zéland, leden 2019) s následujícím komentářem: 


Celou situaci jsme pečlivě zvážili a opakovaně konzultovali s našimi nejbližšími. Jednomyslné rozhodnutí týmu je nezúčastnit se WQE, a to z následujících důvodů:

Závěrem: Vnímáme důležitost prezentace českého curlingu v rámci mezinárodních soutěží, ale rozhodnutí WCF uspořádat WQE v destinaci, která je nesnadno přístupná pro většinu účastníků a navíc se koná v dané lokalitě mimosezónně, nepovažujeme za šťastné a pokud dáme na misku vah plusy a mínusy, ať už z pohledu týmu, tak i z pohledu Českého svazu curlingu, vychází nám z toho výše uvedené rozhodnutí.

podpis: Karel Kubeška - coach, Anna Kubešková, Alžběta Baudyšová, Tereza Plíšková, Ezhen Kolčevskaia a Eliška Soukupová


Je to mix emocí. Dáváme do toho všechno, co můžeme, ale něco je pro nás opravdu za hranou. Bohužel.

«»

Soutěž mezi sporty.

3. prosince 2018

Soutěž mezi sporty.

Sport je bohulibou aktivitou. Lhostejno, jestli je provozován profesionály nebo amatéry, starými nebo mladými, ženami nebo muži, zdravými či hendikepovanými. Pořád je to prospěšná činnost, která přináší pozitivní efekt nejen tomu, kdo je sportovcem, ale i celé společnosti a v ní samozřejmě i těm, kteří nesportují.

Diskutovaným tématem je sportování dětí a mládeže a převažujícím názorem v této oblasti je, že společnost nedostatečně prosazuje nutnost pohybu a prospěšnost zdravého životního stylu pro mladou generaci. Především absentuje přirozená radost z pohybu, založená na běžné soutěživosti a porovnávání schopností a dovedností. Zejména kolektivní sporty prožívají krušné období. Chybí sportovní zařízení, která ve své nabídce preferují provozování rekreačních a nevýkonnostních kolektivních sportů. K dispozici nejsou vhodní trenéři a instruktoři s přiměřeným vzděláním. Neexistuje program, který by umožňoval slabším sociálním skupinám účastnit se kolektivních sportovních aktivit, přinášejících radost z pohybu v té nejpřirozenější podobě. Profesionalizace některých sportovních odvětví je přirozeným vývojovým stádiem a svým způsobem je reklamním trikem na přilákání talentovaných dětí, které jejich rodiče vědomě vpouštějí do arény, ve které se tvrdě bojuje o výkon, výsledky, rekordy a výhry. Důsledkem je, že ti, kteří buď mají méně talentu, nebo prostě nevidí ve sportu svůj jediný smysl života ani prostředek k zajištění obživy, nenacházejí příležitosti, jak provozovat sport v rekreační, výkonnostní, ale nikoli elitní podobě. Některé tradiční sporty tak dokáží udržet nastavenou laťku a jiné se k ní dokáží přiblížit (dříve triatlon, později biatlon, dnes například florbal). Důvodem pro dosažení marketingové úspěšnosti jsou někdy dobře zvolené postupy a aktivní a osvícené vedení sportovního svazu, klubu, jednoty, jindy vložené značné finanční prostředky. Relativně často je to i prostá náhoda a shoda šťastných okolností. Důležité je, jestli konečným beneficientem jsou děti a mládež. Z tohoto úhlu pohledu bude jistě zajímavé, jestli po skončení MS mužů ve florbalu, které se v těchto dnech koná v Praze, bude k dispozici statistika nejen o celkovém dosaženém počtu návštěvníků, ale také strukturovaná data informující o věkové struktuře diváků, počtu rodin, které navštíví O2 arénu nebo Podvinný Mlýn. Chceme-li aktivovat mladé lidi prostřednictvím velkých, státem podporovaných sportovních akcí, kterou nepochybně aktuální florbalový event je, potřebujeme analytická data, která pro podobné následující akce umožní vytěžit maximální efekt z celospolečenského hlediska. 

Vyjdeme-li z premisy, že soutěživost přináší dosahování lepších výsledků, pak tedy nechme jednotlivá sportovní odvětví soutěžit mezi sebou (sportovně, organizačně, personálně, marketingově) a vyšší kvalita se dostaví. Měla by se dostavit.

«»

Curlingový kongres č. 7.

10. září 2018

Curlingový kongres č. 7.

Setkání sportovních funkcionářů curlingu na nejvyšší možné úrovni. Diskuze o sportovní problematice s přesahem do politiky a koncentrovaná snaha o vylepšení prestiže curlingu ve srovnání s ostatními sporty. To je každoroční zářijový kongres, který se tentokrát konal v Budapešti. Z pohledu curlingu - olympijského sportu, jistě několik významných dní, ve kterých se podařilo rozhodnout důležité věci, podepsat smlouvu o místě konání kvalifikace na mistrovství světa, ale také rozvinout obšírnou debatu o dosažení parity mužů a žen nejen v řídících orgánech sportovních korporací, ale také v účastnictví, například na olympijských hrách. Sousloví "gender equality", což při kvalitě anglického přízvuku ruské mezinárodní delegátky znělo trochu jako kvalita pohlaví, nebo kvalita rodu, zaznělo skutečně mnohokrát. Jako by to byl problém. Televizní curling z Pyongyangu byl sledovanější v ženském podání, stejně tak, jako bylo prodáno více vstupenek na ženskou část soutěže (97,5% kapacity). Podíl účastnic zimních olympijských her na celkovém počtu sportovců výrazně roste a pomalu se blíží vyrovnanému počtu s muži. Pro ženský curling jsou to povzbuzující čísla, protože v minulosti byly více navštěvovány spíše mužské šampionáty. Teď se zdá, že budeme muset pomáhat mužům - curlerům, aby jejich soutěž byla atraktivnější. Jenom vtip. Nemám pocit, že gender equality je problém, který je třeba v našem sportu výrazně řešit. Curling je v tomhle dokonalý. Na olympiádě máme soutěž mužů a žen stejně početně obsazenou a ještě to potvrzujeme soutěží v mixed doubles, symbolu parity. Potud můžeme být spokojeni.

 

 

«»

Financování sportu.

14. srpna 2018

Financování sportu.

Sportovní prostředí prožívá složité období. Právě teď se hraje o to, kdo bude mít hlavní slovo ve věci rozdělování miliard pro sportovce ze státního rozpočtu v budoucích letech. Jaká budou kritéria a klíče k rozdělování? Kdo bude adresátem finančních příspěvků? Budou to sportovci, trenéři, kluby, či svazy, nebo snad sportovní areály, sokolovny, tělocvičny, haly? Všechny kategorie najednou nebo jen některé?

Když v roce 2011 šla společnost Sazka do konkurzu, vypadalo to, že sportovním svazům a klubům nastávají opravdu zlé časy. Již o šest let dříve (2005) začalo docházet ke značným časovým posunům termínů vyplácení tzv. výtěžku ze Sazky a snížení částek poukazovaných od Sazky prostřednictvím ČSTV do sportu. Skandály kolem úplatnosti fotbalových rozhodčích byly pro veřejnost jen zábavovou vsuvkou. V roce 2011 sportovci o svou slepičku se zlatými vejci jménem Sazka, definitivně přišli. Následně došlo k určité stabilizaci umožňující financovat národní reprezentace i rozvoj a s dobrým ekonomickým personálem to svazy vesměs dokázaly. Toho stavu se podařilo docílit dílem tlakem sportovců jako takových, a částečně díky aktivitám, které byly důsledkem mocenského boje mezi ČSTV (později ČUS), Českým olympijským výborem, Ministerstvem školství a dalšími vlivovými skupinami působícími v oblasti sportu. Nemalou roli začal hrát faktor velkého počtu registrovaných sportovců. Mnozí pochopili, že se jedná o zajímavou voličskou skupinu, která si zaslouží oslovení. Porozuměli tomu i někteří sportovci. Amatérským a diletantským pojetím politického marketingu prohospodařili možnost promluvit výrazněji do společenského dění (sportovci.cz). Když už se zdálo, že přetrvávající konjunktura pomáhá takřka bez časového limitu, ukázalo se, že nic netrvá věčně. Neschopnost vytvořit koncepční materiály na základě konsensu ochromila fungování zaběhnutých penězovodů. A nastaly vážnější potíže. Zatčení náměstkyně Kratochvílové a fotbalisty Pelty iniciovaly zastavení běhu některých grantových kapitol a rozkolísaly již tak slábnoucí důvěru ve férové fungování dotačních procesů a systému financování sportu vůbec. Výslechy Zdeňka Břízy (MŠMT), Soňy Fáberové (MHMP) a Miroslava Jansty (ČUS) spolu se slábnoucí pozicí ČOV naznačily více než jasně, že se rozehrává nová partie, na jejímž konci dostane sportovní prostředí politický mat, nebo maximálně uhraje remízu. Za výhru by se dalo považovat pouze, když by se podařilo dostat sport mimo politiku, ideálně formou finanční nezávislosti celého prostředí. Dopustí to politici? Pochybuji.

«»

Méně než remíza Zdeňka Haníka.

5. května 2018

Méně než remíza Zdeňka Haníka.

Motto: Zdeněk Haník, 30.4.2018 - "Mojí současnou výzvou je šířit osvětu“ (blog Vysoká hra Zdeňka Haníka – Silná osobnost)

Nymburský sportovní areál je místem, kde se česká ženská curlingová reprezentace pravidelně připravuje na náročné sezóny, které budou obsahovat stovky hodin tréninků na ledě, mnoho času stráveného v posilovnách a na fyzioterapiích, skoro stovku zápasů odehraných v devíti měsících a v součtu více než dva měsíce mimo domov. Každý den v areálu ženy několikrát procházejí chodbou vedoucí od hotelové části k hlavnímu vchodu. Pětice nejlepších českých curlerek, vesměs studentek, které si k hraní curlingu a ke studiu musely přibrat ještě práci v laboratoři, v kavárně nebo v účetní firmě pravidelně míjí koláže pověšené naproti oknům, na nichž jsou vyobrazeni někteří naši slavní sportovci a trenéři. Jsou tam zástupci individuálních i kolektivních sportů a jejich příběhy slouží jako inspirace a motivace pro ty, kteří o ty nejvyšší stupně teprve usilují. Je mezi nimi i Zdeněk Haník, významný český volejbalový hráč, trenér a funkcionář Českého olympijského výboru. To, jak on vnímá sportovní prostředí a zejména ženský sport je však zarážející a překvapivé. V článku z dvacátého pátého dubna pro časopis Reflex se totiž Zdeněk Haník, jako místopředseda ČOV vyjadřuje zdánlivě nešikovně, ale v podstatě poměrně pejorativně a urážlivě o ženách, které mají sportovní ambice a touhu ve sportu uspět. Použitá známá klišé o tradicí a logikou rozdělených úlohách mužů a žen však nemají nic společného s problematikou práva sportovat. Haníkovo filozofování popírá hned dva články olympijské charty, a to článek 4, kde se říká, že „Každý jednotlivec musí mít možnost provozovat sport bez jakékoli diskriminace a v olympijském duchu, jenž vyžaduje vzájemné porozumění v duchu přátelství, solidarity a fair-play.“ To však místopředseda ČOV znevažuje tvrzením, že ženy mají s úsměvem a láskou udržovat domácí krb a navíc prý soutěží méně rády než muži a namísto výhry dávají přednost remíze (sic!). Dále v článku se přímo vyznává ze svého despektu k ženskému sportu a objevně upozorňuje, že „ženám tikají biologické hodiny jinak“. Šestý článek Olympijské charty, jejíž poslání vedení ČOV pro české sportovce a sportovkyně reprezentuje („Jakákoli forma diskriminace vůči zemi nebo osobě z důvodu rasy, náboženství, politického přesvědčení, pohlaví či z jiného důvodu je neslučitelná s příslušností k olympijskému hnutí.“) je v přímém rozporu s řadou dalších tvrzení v uvedeném článku. Je těžké pochopit, co vedlo Haníka k publikování tak kontroverzního textu. Pokud byl veden snahou trumfnout Gabrielu Koukalovou v soutěži o nejskandálnější vhled do sportovního prostředí, tak se mu to skoro podařilo.

Autor tohoto textu je více než patnáct let trenérem dospělých, juniorských a akademických ženských curlingových reprezentací.

«»

Úspěšný ženský sportovní kolektiv.

8. dubna 2018

Úspěšný ženský sportovní kolektiv.

Možná to některé z vás bude zajímat. Český ženský curling potvrdil svou pozici v absolutní světové, a tím i evropské špičce. Podle výsledků posledního světového šampionátu jsme šestí na světě a třetí v Evropě (po Švédsku a Rusku). Jsou to vylepšená maxima z loňského roku. Tým Anny Kubeškové vyhrál loni evropské Masters, říjnové WCT ve Wetzikonu, úspěšně odehrál ME, těsně mu unikla olympiáda a letos se pasoval do role druhého nejoblíbenějšího a nejpodporovanějšího týmu (po Kanadě) na Mistrovství světa žen v kanadském North Bay. Hraní před zaplněným zimním stadiónem, autogramiáda, na které čeká fronta dlouhá několik desítek metrů, opakovaná interview pro TV stanici, kterou sleduje několik milionů diváků. To jsou pro české curlerky velmi neobvyklé atributy provázející jejich sportovní zápolení. Anna, Alžběta, Terka, Klára a Ežen zvládly svou novou úlohu sportovních celebrit s grácií, pokorou a vstřícností, která jim zajistila respekt a obdiv kanadských fanoušků curlingu. Bohužel bez reakce nejen českých sportovních médií, ale takřka i bez povšimnutí samotného curlingového svazu.

Kde se to všechno vzalo? Je to štěstí, náhoda, shoda okolností?

Především je třeba říct, že zdravým základem úspěchu jsou samotné hráčky. Kombinace charakterových vlastností, komunikačních schopností a kondičních potenciálů tvoří šťastnou konstelaci, která pomáhá nastavit vysokou kvalitativní laťku týmu. Nezbytnou nadstavbou, která z individualit tvoří tým, je pracovitost, odhodlání a sportovní srdce. Dvacet let - nejprve děvčata, nyní mladé ženy – se krok za krokem přetvářejí v atletky, nebo chcete-li ve výkonnostní sportovkyně. Tisíce hodin individuálních a týmových tréninků, mnoho set zápasů, desítky hodin strávených v posilovně a na letních kempech z nich učinily jeden z nejúspěšnějších ženských sportovních kolektivů současnosti. Čtyři tituly mistryň republiky v řadě, spolu s ostatními úspěchy, činí opravdu z týmu Anny Kubeškové fenomén současnosti, a to nejen v zimních sportech. Je jasné, že bez podpory rodin, partnerů, podporovatelů a sponzorů by bylo všechno mnohem složitější, až nemožné. Přesto existují rezervy. Není například úplně zřejmé, proč Český svaz curlingu nevyužívá žádným způsobem faktu, že má ve svých řadách tak kvalitní ambasadory. Nejen, že neprobíhá žádná publikace dosažených úspěchů v masmédiích, kterou by inicioval svaz, ale dokonce se nenašel ani jediný člen vedení, který by týmu poblahopřál k umístění na světovém šampionátu. Trpkou třešní na zkyslém dortu je ignorování medailového ceremoniálu vedením svazu po jednoznačném a dominantním vítězství curlerek Sokola Liboc v české extraligové soutěži.

„Zatímco hlavním cílem curlingu, jako hry, je poměřit schopnosti hráčů, smysl curlingu vyžaduje férovost, přátelské vystupování a důstojné chování.“ – tolik citace z preambule pravidel curlingu. To jen pro připomenutí.

«»

ZOH 2018 jsou už minulostí.

27. února 2018

ZOH 2018 jsou už minulostí.

Zimní olympijské hry 2018 budou do budoucna spjaty se jménem Ester Ledecké, tak jako jiné minulé olympiády se jménem Věry Čáslavské, Emila Zátopka, Martiny Sáblíkové nebo Dominika Haška či Jaromíra Jágra. Já je budu mít v paměti rovněž kvůli malému počtu hodin přenášených Českou televizí, nutnosti sledovat přidané kanály Eurosportu, abych se k některým sportovním disciplínám vůbec dostal a dopingu nepoučitelných Rusů. Celkově mám z her tak trochu neúplný pocit. Sportovní svátek, na který se těší stamilióny lidí na celém světě, na mě nepůsobí dojmem oslavy sportu, lidské sounáležitosti a fair play. Významně se na tom podílí právě fakt, že jsme my Češi neměli možnost svobodně si vybrat sledování méně často přenášených disciplín, ale museli jsme respektovat dramaturgický pohled, který byl zúžen na kanál ČT4, kde hlavní roli hraje sledování „české stopy“. Deprimující pohled na modrý obdélník (ČT24), podkreslující sportovní zpravodajství, oznamující, že TV nemá práva vysílat ZOH, a to ani rozhovory s našimi sportovci byl korunou, která korunuje dílo. V podmínkách daných změněnými okolnostmi v oblasti nákupu vysílacích práv od vlastníka to zřejmě lépe nešlo, ale já to vnímám jako signál, že něco není v pořádku. Již mě neláká vzít si dva týdny dovolené, nakoupit zásoby a strávit desítky hodin před televizní obrazovkou, abych se kochal sportovními příběhy legend, začínajících šampiónů, či stálých outsiderů. Olympijské hry jsou obchodní artikl, se kterým se obchoduje takřka bez ohledu na diváka či posluchače. Odtrhávají se od těch, pro které jsou pořádány. Nebo by alespoň měly být.

Škoda, že nezbyla medaile pro naše hokejisty. Na úkor olympijských sportovců z Ruska bych jim tu placku opravdu přál. A stejně bych rád věděl, jak je to doopravdy s tím dopingem.

foto: pozitivně testovaná ruská bobistka

«»

Olympijský turnaj v curlingu. Paráda i rozpaky.

19. února 2018

Olympijský turnaj v curlingu. Paráda i rozpaky.

Poprvé v historii tři curlingové disciplíny na pořadu zimní olympiády. Ke klasice se přidala kategorie mixed doubles, a ta už zná i své medailisty. I když. Opravdu zná? Objevily se zprávy, že jeden z účastníků má pozitivní test na doping a nejčastěji se uvádí jméno Alexander Krušelnitskij, což je bronzový medailista. Pokud se to potvrdí, bude to velký skandál pro sport, o kterém se říká, že je sportem gentlemanů. A samozřejmě další problém pro Rusko. Bronz by brali Norové (Nedregotten a Skaslien), kteří však již z místa konání odcestovali.

V kategorii mužů předvádějí skvělé výkony Švédi a v kategorii žen pro změnu Švédky. Já si ale pamatuji úžasný kámen Rasmuse Stjerneho z Dánska v zápase proti Švýcarsku, kdy vykřesal dvojkou v osmém endu šanci pro svůj tým vyhrát. Sleduji pracovité Japonky, nadšené Korejky i chladné Kanaďanky, klackovité srdcaře Skoty/Brity, lepšící se Švýcary i precizní Kanaďany. Je to velké představení, ale pár věcí mě mrzí. Víc a víc vidím metení cizího kamene v kruzích před tee line, nesportovní chování hráčů po nezdařených kamenech, a možná vůbec nejvíc nepřesvědčivé výkony rozhodčích ve sporných situacích. Na druhou stranu musím ocenit rozhodnutí, na základě kterého došlo ke kompletní výměně sad kamenů mezi soutěžemi mixed doubles a standardním curlingem. Zdánlivě zanedbatelný faktor, že tři účastníci (B. Hamilton, M. Hamilton, J. Perret) měli možnost se s kameny seznámit již v rámci soutěže mixed doubles, s tím, že to zakládá nekorektní výhodu, byl hlavním impulsem k totální obměně. Navíc se ledaři rozhodli znovu přebrousit kameny (v průběhu soutěže!!), protože netočily dostatečně.

Čeští diváci jsou ochuzeni o curlingové přenosy – na ČT 4 jich je jenom šest oproti dvaadvaceti ze Soči - a jediným zdrojem inspirace pro fanoušky a hráče curlingu je Eurosport, který však odsunul zápasy na méně dostupné programy 3, 4 a 5. Před čtyřmi lety sledovalo curlingový turnaj několik set tisíc Čechů, letos to bude jistě méně. Ale přes všechny nedostatky a potíže je olympijský curling pořád skvělá podívaná a vzrušující zážitek.

Na obrázku je Niklas Edin, švédský skip.

«»

Opravdoví pionýři curlingu.

10. února 2018

Opravdoví pionýři curlingu.

Musím složit poklonu curlerům z Jičína. A myslím, že na to mám právo, a to hned ze dvou důvodů. První je ten, že jsem je viděl při práci. A druhý je, že jsem mnoho let zažíval to samé a toužil po vlastní hale, ve které bych mohl jenom hrát, a všechno by fungovalo.

Jednou týdně, vždy v pátek, mají jičínští curleři možnost dvě a půl hodiny hrát curling na místním zimním stadiónu. Hokejovka v Jičíně je pohledná stavba autorů Bejčka a Mlejnka. Tribuna pro diváky, lepené dřevěné vazníky ve stropní konstrukci, dostatečné zázemí, restaurace v patře a hlavně curlingové kruhy a čáry umožňující provozovat náš sport. My, co jsme zažili curling v Hase, vnímáme jičínské snažení jako reminiscenci na pionýrské časy, ve kterých se rodily základy českého curlingu. Ano, je třeba si počkat, až jak rolbař odvede svou práci (někdy dobře, ale někdy opravdu ne). Poté navrtat díry do ledu, instalovat odrazové bloky, zalít je trochu vodou a zatížit je kameny. Pak nanosit všechny kameny z beden na led a čekat na zamrznutí bloků. Mezitím se dá napeblovat a po očku sledovat, kdo vlastně přichází na trénink. Asi dvacítka hráčů různého věku si užívá curling při teplotě cca 2 stupně Celsia. O mantinel se už po chvíli opírají hokejisté a s kombinací upřímného zájmu a stejně upřímného nepochopení čekají na vlastní tréninkové hodiny. Před půl šestou už je třeba pomalu balit. Vyrazit bloky z ledu a odnosit kameny. Už aby byl zase pátek.

«»

Olympiáda a curling.

8. února 2018

Olympiáda a curling.

Kanada, Švýcarsko, USA a trochu Korea, jako pořadatel. To jsou současné velmoci světového curlingu. Jediné země, které obsadily všechny tři kategorie na Zimních olympijských hrách 2018. Šedesátka členských zemí sdružených ve Světové curlingové federaci slaví svůj velký sportovní svátek mimo jiné i tím, že ke klasickým dvěma kategoriím prezentuje na ZOH i třetí. Trochu bizarní disciplínu Mixed Doubles, která otevírá program ZOH několika zápasy ještě před slavnostním zahájením her. Pro diváka, který sleduje curling pouze jednou za čtyři roky, to je jistě překvapení. Méně kamenů, se kterými se hraje, než v obvyklém curlingu. Některé kameny předinstalované v cílovém poli, a to nikoli pokaždé ve stejných pozicích. Občas je na dráze metař, ale někdy nikoli a čas od času jsou tam překvapivě dva. Pro náhodného diváka skoro neřešitelný rébus, provázený na Eurosportu komentářem s nepřesnými informacemi o pravidlech. Rovněž televizní snímání těchto utkání není úplně šťastné, namísto emocí hráčů či hráček, kteří však po pravdě často rychle mizí ze záběru, se nám naskýtá pohled na opuštěný kámen cestující po dráze kamsi, nejasnou rychlostí. První duely ukázaly některé slabiny této přidané kategorie, ale také naznačily potenciál. Časově uchopitelný celek mívá napínavý průběh s mnohdy dramatickou koncovkou. Za všechny lze jmenovat závěr zápasu Čína – Švýcarsko. Neblaze proslulý Martin Rios se opět přichomýtl k problematickému okamžiku. V kruzích jsou v posledním endu dva lepší čínské kameny, což stačí na výhru, ale situace bude stoprocentně jasná, když se odstraní ten nejlepší a prohlédnou zbylé dva. Aktivní a ochotný Dexin Ba odsunuje kámen na středu, ale neuvědomuje si, že švýcarský se ho prakticky dotýká. V tu chvíli Rios reklamuje, že došlo k posunu kamene a není možno rozhodnout, který by byl lepší. Rozhodčí, kteří situaci neviděli, spoléhají na etická pravidla curlingu a po poradě stanovují výsledek osmého endu na jedna pro Čínu. V následném extraendu Švýcaři vyhrávají. Nechci sahat nikomu do svědomí, ale tenhle švýcarský chlapec je nějak často u sporných momentů. Nevadí (nebo vadí?), olympiáda je pro nás velkou událostí, i bez české účasti a i z cizích chyb se člověk učí.

«»

Česká curlingová kvalifikace na MS?

31. ledna 2018

Česká curlingová kvalifikace na MS?

Český svaz curlingu zavedl do svých soutěží kvalifikační experiment  již pro sezónu 2014/2015, kdy v boji o reprezentační tričko na Evropu 2015 (Esbjerg, Dánsko) nečekaně zvítězil tým Kolibris 1, který následně ztratil pro český mužský curling skupinu A. To se zatím nepodařilo na následujících dvou evropských šampionátech napravit a český mužský tým pojede do „béčka“ i letos v listopadu, v řadě potřetí. Kvalifikační fenomén měl svůj test již před olympiádou 2014, kdy dva ženské týmy hrály „best of five“ o právo hrát tzv. „Olympijský Q Event“. Těch několik odehraných kvalifikací má společného jmenovatele, a to dramatické znevýhodnění týmů, které mají mezinárodní ambice. Tato družstva se snaží hrát soutěže v rámci Champions Tour, jezdí na letní soustředění, chodí pravidelně do fitness a na fyzioterapie a hraní dvou nebo tři kvalifikačních turnajů na domácím ledě je pro ně extrémní zátěží, a to hned z několika důvodů. Nárůst čerpání dovolené, blokování termínů zahraničních turnajů, na kterých se získávají body do světového rankingu, hraní na ledě, který nemá potřebné parametry. Většina zahraničních ledů a kamenů má jiné vlastnosti než jaké máme u nás v hale. Poslední česká kvalifikace byla však opravdu extrémem. Led, který točí v některých místech na draw méně než dvě stopy je naprosto nevhodný pro soutěže, které mají vygenerovat reprezentační zástupce pro mistrovství světa. Prapodivné rozhodnutí, hrát pouze na dvou drahách s tím, že je v chodu jenom jedna, a na druhé nikdo netrénuje, ač tam má tým alokovanou jednu hodinu pro zlepšení výkonnosti a čtení ledu či kamenů, je nepochopitelné. Vzhledem k tomu, že ale skoro žádný český ženský tým, usilující o účast na nejkvalitnějším turnaji světa nemá trenéra, není příliš divu. Turnaje se neúčastní hlavní icemaker, ani národní trenér, o dalších činovnících nemluvě. Bůh ví proč. Vyjma dvou finálových zápasů nejsou přítomni vůbec žádní diváci, v restauraci je necelých 18 stupňů a kromě mizerné kávy si člověk může dát jen gulášovku z mikrovlnky nebo nakládaný hermelín a přes rameno časoměřiče a jeho rozměrný stolek sledovat fragment dráhy. Ve vchodu do haly nás vítá obrovská dřevěná bedna, na které trůní odpadkový koš, za tím vším spousta smetí a prachu. Prořídlé žárovky v nápisu CURLING na hale, nevynesené koše na toaletě, a pokleslé designové prvky na schodech v restauraci, odchlíplá penízková guma na chodníčku za drahou. Celkově opravdu smutný pohled na top turnaj pořádaný ČSC ve vlastním sportovním zařízení.

Ale zpět ke kvalifikaci. Pokud chceme, aby se český curling vrátil na pozice, které zastával v minulosti (pravidelná účast týmů v A skupině ME dospělých, účasti na MS, dobré výsledky juniorských reprezentací v podobě udržení A skupiny MS – nikoli druhá až třetí desítka v celkovém hodnocení, nemluvě o medailích, atd.), musíme zahájit opravdovou, odbornou debatu relevantních autorit, ze které vzejde nový, aktuální pohled na výkonnostní curling. Drobným popíchnutím může být seminář pořádaný Akademií ledových sportů ve středu 21. 2.2018 na téma implementace pravidla o pěti kamenech ve Free Guard Zone do soutěží WCF počínaje příští sezónou a jeho dopad na herní postupy. Alespoň někdo chápe, že je třeba sledovat trendy a připravovat se tak, jak to dělají ve vyspělých curlingových zemích.

«»

Kam směřuje český juniorský curling?

15. ledna 2018

Kam směřuje český juniorský curling?

Propad českých curlingových juniorských reprezentací rok od roku pokračuje.

Muži šestnáctí a ženy desáté. Nebyla by to katastrofa, kdyby se jednalo o pořadí ve světovém juniorském žebříčku. Tak tomu ale není. Je to dosažené místo na posledním béčkovém mistrovství světa juniorů. V obou kategoriích je nutné připočítat sedm týmů, které se kvalifikovaly na MSJ přímo. Tím jsou české dívky celkově sedmnácté na světě a chlapci jsou už dokonce hluboko ve třetí desítce. V posledních třech letech je to nezadržitelný sešup. Nevím o žádné existující či chystané analýze výsledků juniorských reprezentací, ale je zcela zjevné, že by se trenérsko metodická komise Českého svazu curlingu měla, jako první instance, vzniklou situací zabývat.

Před čtyřmi lety byl ustaven národním juniorským trenérem cizinec, nemluvící česky, který tehdy přislíbil, že si doplní vzdělání na potřebnou druhou trenérskou třídu. Nestalo se tak. Výsledky reprezentací začaly v průběhu dvou let vykazovat klesající tendenci, některé juniorské reprezentantky se odmítly v navazujícím období účastnit reprezentační přípravy a dokonce přerušily sportovní kariéru. Patrný pokles kvality přípravy a klesající úroveň jednotlivců i týmů byly umocněny nepřehledným nominačním klíčem opírajícím se o zastaralou a nevhodnou koncepci nereflektující situaci v našem sportu. To vše zřejmě v souvislosti s nedostatkem zkušeností a nenaplněnými kvalifikačními předpoklady hlavního trenéra. Při zatím posledním výběrovém řízení na šéf-trenéra juniorských reprezentací byl výkonným výborem na tuto pozici akceptován kandidát, který nejen že neměl dostatečné odborné vzdělání ani významnou praxi s výraznými úspěchy, ale v rozporu s požadavky neměl k dispozici ani žádný realizační tým. Výsledkem je, že nikdo ze současných, dodatečně nominovaných trenérů nemá ani příslušné vzdělání, ani praxi. Tím pádem vlastně není současná pozice českých juniorských týmů zas tak velkým překvapením. Jenom je mi líto našich mladých hráčů, kteří minou příležitost setkávat se s generační hráčskou špičkou a přijdou o možnost stát se její součástí. Z trenérské zkušenosti vím, jak je těžký přechod z juniorského věku do dospělého. U českých juniorek a juniorů bylo v minulosti velkou výhodou, že považovali za samozřejmé konfrontovat své schopnosti i s mezinárodní dospělou špičkou. Nyní je to pro naše mladé týmy těžko představitelné.

«»

Oprávněné ambice českého curlingu? Pouze po změnách.

30. listopadu 2017

Oprávněné ambice českého curlingu? Pouze po změnách.

Když jsme před 16 lety přivezli nejprve vybojovanou, a následně dva roky úspěšně udrženou A skupinu ME v curlingu žen, s tím, že jsme jednou hráli neúspěšně challenge o účast na MS, byl to pro český curling velký úspěch. Tehdy to byly Šafránková, Rubášová, Netušilová, Petráková, Synáčková, Danielisová. Mohli jsme hrát s nejlepšími týmy Evropy a čerpat zkušenosti a sbírat inspiraci. Následně se v mužské kategorii objevil brněnský fenomén a podařilo se dosáhnout dokonce na bronzovou medaili z mistrovství Evropy. Jenže vedle nás se začaly prosazovat i jiné, dříve nevýznamné curlingové země. Áčko Evropy si už zahráli Španělé, Rakušané, Slováci a příští rok si ho zahrají Poláci. V ženách již poněkolikáté Lotyšky, Maďarky, Turkyně nebo Estonky. Abychom neuvízli v evropském béčku a byli dobří v obou kategoriích, musíme změnit několik věcí, a to zásadně. Zaprvé se soustředit na juniorskou kategorii. Najít vzdělané, schopné a pracovité trenéry pro naše mladé hráče a vrátit se zpět na světovou scénu. Do pozic, které jsme měli v roce 2012 (stříbro z MS juniorek). Změnit přístup k podpoře kvalitních českých týmů v tom smyslu, že každý tým čerpající svazovou podporu, bude mít svého trenéra, který bude splňovat požadované parametry a zajistí výkonnostní růst trénovaných hráčů. Stanovení výkonnostních cílů a jejich objektivní sledování svazovým vedením ve spolupráci s Trenérsko-metodickou komisí ČSC musí být organickou součástí systému, stejně tak, jako zvláštní režim pro české dospělé reprezentační týmy (pouze A a B) se zaměřením na kontakt se zahraničím. Určitě je toho víc, co je třeba upravit, ale s něčím je nutno začít, jinak českému curlingu hrozí, že dynamika jeho vývoje bude mírně pokulhávat za úrovní rozvoje v jiných zemích. Například v Polsku nebo Turecku.

«»

Areál ledových sportů na Praze 11 začíná být realitou.

29. října 2017

Areál ledových sportů na Praze 11 začíná být realitou.

Poslední říjnové dny roku 2017 dávají projektu Areál ledových sportů opravdový spád. Podařilo se dokončit první etapu výstavby, která zahrnuje běžeckou rovinku se sektorem pro skok daleký, velké multifunkční hřiště se čtyřmi basketbalovými koši, vhodné pro všechny myslitelné míčové kolektivní sporty. hřiště pro florbal, tenis a volejbal a dále hřiště pro nohejbal, přehazovanou, malou házenou a případně další sportovní aktivity. Mládež začala využívat veškerá sportoviště okamžitě po jejich kolaudaci. Investor tím splnil svůj slib, že vytvoří z chátrajícího komplexu nevyhovujících sportovních ploch opět moderní a bezpečná hřiště. Navíc byla realizována asfaltová komunikace pro případný příjezd obslužných vozidel a došlo k opravě kanalizačního řádu. Při slavnostním otevření a předání hřišť do užívání škole Ke Kateřinkám, kde byla přítomna i primátorka hlavního města Prahy Adriana Krnáčová, konstatovali všichni, že už se těší na dokončení druhé etapy výstavby. Tou bude Aréna ledových sportů se dvěma ledovými plochami pro bruslení, hokej a curling. Součástí arény bude rovněž aktivní odpočinková zóna s fitness, fyzioterapií, restaurací a doplňkovými provozy.

Celý Areál ledových sportů by měl být podle harmonogramu dokončen v prosinci 2018 a vzápětí by měl sloužit mládeži a veřejnosti Prahy 11 a přirozeně i všem Pražanům. Koncept provozu je nastaven jako přísně veřejný, to jest počítá se s veřejným bruslením, výukou bruslení pro nejmladší ročníky, ale nezapomíná se ani na rekreační sportovce a zdravotně hendikepované. Projekt s nadějí sledují sportovní svazy, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Český olympijský výbor i Městská část Praha 11 spolu s Magistrátem hlavního města Prahy. 

 «»

 

 

Curling blog.

31. srpna 2017

Curling blog.

Informace o curlingových událostech, u nichž osobně jsem: http://yblog.nettvor.cz

Je to již více než deset let, co jsem začal psát curlingový blog, který popisuje dění většiny projektů, jichž jsem se v curlingu účastnil, zejména těch reprezentačních. Více než pět stovek příspěvků ve 47 rubrikách mapuje úspěchy i neúspěchy týmů a jednotlivců, snahu, která přinesla výsledky, i tu marnou, která plodila frustraci. Je tu zmapováno pár medailových utkání českých týmů a součástí je i pokus o on-line reportáž z jednoho MS juniorů. Rozhodně to není žádné veledílo, ale když se občas do historie podívám, pár vzpomínek to přinese. V době FB a dalších sociálních sítí je curlingový blog spíše archivujícím deníkem, který na jednom místě shromažďuje informace, které by na jiné platformě brzy zapadly pod nánosem dalších a dalších senzací. Je to poněkud konzervativní přístup k distribuci zpráv, ale ne všechno, co je progresivní, je nutně správné. Proto se zatím držím tohoto blogového "kopyta" a píšu a píšu. Teď momentálně o kanadské tour týmu Kubešková.

«»

 

 

 

Členská schůze ČSC 2017

14. června 2017

Členská schůze ČSC 2017

Několik postřehů ze setkání českých curlerů:

•   Volební členská schůze Českého svazu curlingu, červen 2017, 9,30 hod., hotel Globus, přítomno cca 35 osob, 64 mandátů

•   Pasivní atmosféra bez šťávy, optimizmu a konstruktivní diskuze

•   Patrné jsou dva názorové proudy: Jeden, s podporou asi třetiny členů, usiluje o dynamický rozvoj, naplnění konkrétního programu s vizí do budoucna a rozpočtovou odpovědnost. Ten druhý, s větší podporou členské základny, dává najevo spokojenost se současným stavem a důvěru v nastavené mechanizmy.

•   Do výkonného výboru nekandiduje ani jeden z těch, kteří byli zvoleni před čtyřmi lety do VV

•   ČSC nemá fungující ekonomickou komisi

•   V rámci členské schůze ČSC není prezentován žádný program na další období

•   Členové ČSC neřeší situaci kolem blížícího se konce platnosti smlouvy o pronájmu pozemku pod roztylskou halou

•   Místo očekávané dotace 3,2 mil. Kč na olympijskou kvalifikaci 2017 získává ČSC pouze 1,6 mil. Kč. Celkový rozpočet na OQE činí více než 5 mil. Kč

•   Problematika streamu, hospodaření Curling promo, využití DA programu WCF, nedostatku trenérů a rozhodčích, VŠ curlingu, atd. není vůbec zmíněna, natož diskutována

•   Z úst předsedy zní pochvala nových webových stránek ČSC a vývoje marketingových aktivit ČSC, stejně tak, jako stavu a výsledků juniorských reprezentací

Na 4 roky máme nové, demokraticky zvolené vedení svazu. Hodně štěstí do náročné práce. Je třeba s řadou věcí opravdu pohnout.

 

«»

Konference "Ledové sporty - školní mládež"

12. října 2016

Konference "Ledové sporty - školní mládež"

Ve středu 12. 10. 2016 hostilo Centrum pohybové medicíny Pavla Koláře konferenci, která byla cílena na téma sportování školní mládeže v oblasti Jižního Města, zejména městské části Praha 11. Společnost AR delta, prostřednictvím Akademie ledových sportů, pozvala zástupce institucí zastřešujících problematiku mládežnického sportovního života a iniciovala diskuzi se zástupci školních zařízení v uvedeném regionu.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Český olympijský výbor, Magistrát hlavního města Prahy a zástupci sportů, které potřebují ke svému provozování ledovou plochu, debatovali s řediteli škol a učiteli tělesné výchovy zejména na téma financování, metodické podpory, organizace a způsobu využití budoucích kapacit, jmenovitě Areálu ledových sportů při ZŠ Ke Kateřinkám. Mateřské, základní i střední školy z Jižního Města budou mít možnost svým dětem nabídnout organizované sportovní aktivity v Areálu ledových sportů, jehož výstavbu podporuje Praha 11 i Magistrát hl. m. Prahy. Záměr, který již získal kladné vyjádření k dokumentaci EIA, vítá, kromě výše uvedených institucí, i Česká unie sportu a Národní ústav pro vzdělávání. Nejvíce konferenčního času spotřebovalo téma výuky bruslení a jeho uvažované podoby, a to jednak v rámci školního rozvrhu, tak i formou zájmových kroužků a specializovaných kurzů v době mimo běžný školní rozvrh. Z komentářů přítomných expertů bylo zřejmé, že stále existují administrativní a technické bariéry, které činí proces začlenění dalších hodin pohybových aktivit do školního vzdělávacího programu nesnadno aplikovatelným.

Účastníci konference se snadno shodli na nutnosti opakovat podobná setkání s tím, že řešení celé problematiky vyžaduje aktivní přístup nejen ze strany škol a provozovatele sportovního zařízení, ale i příslušných institucí a odborných orgánů.

 

«»

Žijeme Riem.

14. srpna 2016

Žijeme Riem.

Obrovský sportovní svátek, a také největší komerční podnik s přímým marketingovým zásahem několika miliard lidí. Olympijské hry. Už Hitler chápal jejich dosah a jím podporovaná režisérka Leni Riefenstahlová natočila v roce 1936 úchvatné záběry těch nejvybranějších a nejschopnějších zástupců lidského druhu při sportovní činnosti. Němci to tehdy vzali od podlahy a nejen, že byli nejúspěšnější zemí z medailového pohledu, ale také vytěžili maximální propagandistický efekt. Jako produkt je olympiáda opravdu mimořádná a každý, kdo se marketingově propojí s pěti různobarevnými kruhy, může hodně získat.  

Odhlédneme-li od politického významu her a strukturovaného regionálního dopadu, tak na celkovém dojmu z této monstrózní akce se samozřejmě významně podílejí média a jejich přístup k prezentaci. Nejen televizní přenosy, rozhlasové reportáže, novinové články, on-line informace, live streamy, ale i billboardy, plakáty a letáky spolu s tvářemi sportovců na plechovkách od piva tvoří obrázek, který v nás přetrvává.

Pořád mě samozřejmě fascinuje fakt, že se můžeme v reálném čase a HD rozlišení dívat na naše reprezentanty, jak bojují o medaile na druhé straně zeměkoule. A až na chybějící atmosféru, vnímanou v místě konání, máme k dispozici detaily, opakovačky a statistiky. Tady ale začínají mé drobné rozpaky. V mnoha případech se nepotkává sdělení o disciplíně v programu s tím, co je skutečně přenášeno. Mnohdy chybí průběžná informace o závodech českých sportovců a časových posunech jejich soutěží. Příliš často jsou vyzýváni sportovní experti, přítomní v Riu, aby se vyjadřovali k situacím a výsledkům, které stojí mimo jejich mateřskou disciplínu. Platí to především o jinak sympatických Hradílkovi a Komrskové. Sdělení jsou pak často bezobsažná, plochá a vyznívají jako vynucené vycpávky. Někteří další experti jsou příliš zahlceni svojí odborností a z pohledu diváka se zbytečně kriticky vyjadřují k předvedeným výkonům. Platí to například pro skoky do vody nebo akvabely. Osobně obdivuji předvedenou technickou náročnost a ohromné úsilí investované do výkonů, ale když slyším po osmé, že se něco strašně nepovedlo, že se většině závodníků nedaří, a že jim to tak nějak divně cáká, cítím smutek. Těžko říct, proč ČT zvolila jako hudební podkres pod nabídku olympijského programu parafrázi na Thriller Michaela Jacksona. Že by hlavní cílovka byli dnešní šedesátníci?? Radiožurnál se rozhodl, že v těch nejvypjatějších momentech, kdy Češi bojovali  live o dvě bronzové medaile souběžně, zpestří zpravodajství citlivě vybranou hudební vložkou v podobě skladby skupiny Depeche Mode. Ten, kdo byl v tu chvíli odkázán na rádio, ukousal si nehty i s prsty. Projekt Rio Lipno, neúměrně mediálně podporovaný, vyznívá rozpačitě, přes evidentní snahu Petra Vichnara a Dariny Vymětalíkové. Důvodem je zejména nejasná dramaturgie a rozmělněná programová koncepce.

My ale přesto "Žijem Riem", a ani drobné prezentační nedostatky nás od televize, monitoru nebo tabletu nedostanou. Chceme fandit a počítat medaile.

 

«»

Doping – věčné téma touhy dohonit vlastní ocas.

19. července 2016

Doping – věčné téma touhy dohonit vlastní ocas.

Touhou každého vrcholového sportovce je dosáhnout takové výkonnosti, aby to stačilo na vítězství nad ostatními, případně na zápis do listiny rekordů. A s tou myšlenkou se vrháme do tvrdé dřiny naběhaných, naveslovaných či našlapaných kilometrů, navzpíraných tun a tisíců technicky zvládnutých či nezvládnutých pokusů. K dispozici máme detailní informace, jak trénují ostatní, nejaktuálnější statistická data o vlastní práci, ale i o práci konkurentů, vše takřka on-line. Víme, co máme jíst, kdy máme jít spát, s kým máme jít spát a kam máme cestovat. Ale jestli to bude na rekord nebo alespoň na účast na olympijských hrách stačit, to je nejisté a dokonce spíš méně pravděpodobné.

Touze být lepší, než ti druzí se dá i trochu napomoci. Potravinový doplněk, homeopatikum, případně nějaká drobná či větší pilulka s názvem nebo bez názvu. Náhrada „opotřebované“ krve za okysličenou, ale také výměna vzorku moči, krve nebo přímo podvod při odběru. A hle, výsledky jsou opravdu lepší, šance na úspěch větší a nikdo zatím na nic nepřišel!

Nezřízená touha vede někdy na scestí, ať už ve sportu,  lásce, či práci. Je to jako předbíhat ve frontě nebo si vzít druhý kousek čokolády, přesto, že vím, že ještě někteří neměli ani ten první. Zvládnout nezřízenou touhu tak, abychom se mohli na sebe dívat do zrcadla bez pocitu znechucení je těžké, ale potřebné. Je to mnohem víc o vlastní morálce a etice, než o proklamacích a charitě. A také o respektu ke druhým a pochopení vlastních limitů.

Touha může být palivem pro zvýšení výkonu a zlepšení schopností, může být motorem pro překonání hranic, o kterých jsme mysleli, že se za ně nikdy nedostaneme. Stejně tak nás může touha vpustit do uzavřeného kruhu, ze kterého se nedá vyskočit. Pokud nás touha nechá dojít tak daleko, že pomocí dopingu zvítězíme nad ostatními, je to logické a srozumitelné, ale neomluvitelné. Konečně tím dohoníme vlastní ocas. A naplníme tím symbol marnosti.

 

 

«» 

Budoucnost a směr vývoje českého curlingu.

15. června 2015

Budoucnost a směr vývoje českého curlingu.

Členská schůze Českého svazu curlingu, která se konala dne 30. 5. 2015, měla za jeden ze svých hlavních bodů kompletaci sedmičlenné svazové reprezentace, tj. výkonného výboru. Podařilo se zvolit dvojici, která bude jistě přínosem pro současné vedení svazu, byť se opět nedostalo na ženy, které již několik let, bohužel, nemají ve vrcholném orgánu sportovního svazu své zastoupení. Některá projednávaná témata prozradila alarmující fakt, že členská schůze zásadně, a do podrobna, řeší marginálie řešitelné na jiné úrovni než je členská schůze ČSC, a o to méně se věnuje strategickým záležitostem. Jako příklad je možno zmínit obšírnou debatu o potenciálním množství týmů hrajících divizní soutěž, vedenou mezi dvěma účastníky členské schůze a naopak pouhou zmínku o více než dva roky vedených jednáních s Magistrátem hl. m. Prahy o koupi pozemku pod halou. O co víc času bylo věnováno herním a soutěžním řádům, o to méně se dostalo například na témata dospělých reprezentací, mládežnické základny a juniorské reprezentace. Většina účastníků členské schůze vlastně ani neví, jak si stojíme ve světovém porovnání. Pro přehled je dobře si výsledky připomenout. Za sezónu 2014/2015 jsou výsledky následující (bez vozíčkářů a Olympic hopes):

EMCC 2014, český tým jedenáctý, ECC 2014, čeští muži pátí (úspěšná kvalifikace na WCC 2015), ECC 2014, české ženy desáté (pád do B skupiny po čtyřech letech), EJCC 2015, čeští junioři pátí za Ruskem, Španělskem, Tureckem a Rakouskem, WUG 2015, čeští akademici šestí, WJCC 2015, české ženy desáté (pád do kvalifikace po šesti letech), WMCC 2015, čeští muži devátí, WMDCC 2015, český mix osmnáctý, WSCC 2015, čeští muži dvanáctí, WSCC 2015, české ženy deváté

Z výčtu je patrné, že pouze muži (ECC a WMCC) a trochu akademici snesou srovnání s širší světovou špičkou. Zajímavou ilustrací jsou zprávy trenérů, kde se objevují formulace typu "Mnoho se toho změnilo za 14 let, co jsem nebyl koučem na ME.", nebo dokonce: "Musím ovšem konstatovat, že budoucnost s naší základnou, fungováním juniorských týmů i SCM, kvalitou hráček, jejich tréninkovou pílí, odhodláním, jejich povahami a opětovně vzrůstající konkurencí ve světě (zápasy týmů první čtyřky měly velmi dobrou úroveň a to nejen na ženský juniorský curling) nevidím v nejbližších letech příliš optimisticky." Trenérsko metodická komise, prostřednictvím svého předsedy Vladimíra Černovského, nabídla vedení svazu možnost debaty a hledání cesty, jak současnou nedobrou situaci (zejména trend u juniorských reprezentací) postupně napravit, avšak odpověď na svůj podnět neobdržela. Plyne z toho, že ČSC momentálně nevěnuje dostatek pozornosti uvedené problematice.

Pro fungování naší organizace jsou logickými pilíři ekonomika, mládež, výsledky reprezentací, marketing a péče o majetek. Ekonomika bude, s příchodem Jana Létala do VV, pod odbornou kontrolou a výhled do budoucna bude optimističtější. Oblast výchovy mládeže je momentálně drcena úpornou snahou o prosazení nefunkčního a již dávno překonaného modelu rozprostření péče o mládež a juniory pod kluby, spolu s nevyhovujícím systémem formování juniorských reprezentačních týmů. V případě, že nedojde v této věci ke změně, jsou dobré časy českého juniorského curlingu nenávratně pryč. Svaz nevyvíjí aktivitu směrem k řízeným náborům a systematické výchově mládeže. Ilustrací k této problematice je vyjádření Curling promo k poptávce dvaceti osmi dětí o hodinové vyzkoušení curlingu (všední den, 10,00 11,00 hod.) na třech roztylských drahách za úhrnnou cenu 2.800,Kč. Citace odpovědi zde: "ČSC a CP se snaží rozvíjet curlingový sport i v rámci sportovní výuky školní mládeže. Tyto aktivity ČSC a CP zajišťuje několika způsoby. Jedna z nich je přesunuta na curlingové kluby, které by chtěly rozšířit svou hráčskou základnu a rozhodly se organizovat uvedené akce po své linii. V takovém případě jsou dána pravidla ČSC a CP, že nábor se organizuje pod klubovou nebo komerční akcí daného lubu. Druhou možností během herní sezóny je účast na tzv. "Dnech otevřených dveří". Při této příležitosti se může akce zúčastnit libovolný zájemce, který se chce s curlingem seznámit. Vzhledem k tomu, že tyto aktivity jsou finančně i organizačně náročné, jsou akce tohoto typu omezené a v letošním roce již proběhly.

Pořádat jiné akce bez konkrétního záměru pro základní školy, nepovažuje CP za smysluplné, a proto je nechce organizovat. I přesto již byla v letošním roce podobná akce pro ZŠ Kateřinky v hale organizována, ale další opakování již CP nebude nabízet."

To, že ČSC a Curling promo nedokáže zareagovat na zájem dětí ve vhodném věku jinak než odmítnutím, je překvapivé a naznačuje, že si s problematikou vývoje juniorské základny neví rady.

Ve zprávě o marketingu nezaznělo poděkování České televizi za soustavný zájem o český curling, který vyústil v možnost zajištění dvou přenosů z MS mužů 2015. Zasloužili se o to M. Vránková a J. Kalemba. Český svaz curlingu se pouze snažil do poslední chvíli ovlivnit sportovní redakci ČT a změnit osobu komentátora - experta, a to i formou nátlaku ve smyslu výhružek omezením spolupráce s ČT!?! Plýtvání energií na nepodstatné věci a z toho plynoucí chyby dokazuje mediální výstup zástupce VV pro marketing směrem ke sdělovacím prostředkům po finále mistrovství ČR. Citace: "Finálový turnaj mistrovství republiky v curlingu, který skončil v neděli, přinesl jen drobná překvapení. Mezi ženami získala titul Aritma 3 vedená skipkou Kubeškovou, a vystřídala tak loňské vítězky ze Zbraslavi. Ty skončily až třetí, když je v semifinále vyřadila nadšeně bojující Savona M. Mezi muži je pořadí stejné jako loni - první Jiří Snítil s týmem první curling klub Brno, za ním Kolibris 1 a na třetím místě Duhoví jednorožci."

Opomenu-li jazykovou chudobu a formulační nepřehlednost, tak oficiální uvedení neexistujícího týmu jako mistra republiky do médií, je smutné a současně skandální.

V zápisech ze zasedání VV se objevují body, které dlouhodobě nezaznamenávají žádný posun ve vývoji. Namátkou jsou to např. tyto:

Z mého pohledu nezbývá než věřit, že s příchodem nově zvolených (i kooptovaných) členů VV nastane změna v tom smyslu, že ČSC a Curling promo dokážou pružně a rozumně reagovat na důležité podněty a signály a nebudou tendenčně a zaslepeně konat a rozhodovat proti zájmům našeho sportu a členů Českého svazu curlingu.

 

«»